Goran Paskaljevič

Ve čtvrtek, když jsem měl volno jsem si přepínal programy v televizi a na ČT2 běžel velmi zajímavý snímek Jak se Harry stal stromem (2001). Chtěl jsem se dozvědět něco víc o režisérovi. A kupodivu, on studoval na Pražské FAMU.

 

Jugoslávský filmový režisér Goran Paskaljevič se narodil 24. 4. 1947 v Radjevo u Bělehradu. Patří k průkopnické generaci jugoslávských tvůrců, jejíž mnozí přísluÅ¡níci (L.Zafranovič, G.Markovič, R.Grlič, S.Karanovič) vystudovali na přelomu 60. a 70. let pražskou FAMU ve třídě Elmara Klose. Paskaljevič absolvoval v roce 1972 krátkým snímkem o krutém srbském obyčeji Legenda o Lapotu. Po návratu do Jugoslávie spolupracoval s bělehradskou televizí, pro kterou natočil několik inscenací a přes třicet dokumentárních a publicistických pořadů. Å?ada jeho krátkých dokumentárních filmů (např. Pan Hrstka, Několik slov o lásce, Legenda o Lapotu aj.) získala uznání doma i v zahraničí.
V celovečerní hrané tvorbě debutoval v roce 1975 snímkem Strážce pláže v zimním období, který získal řadu ocenění. První Paskaljevičovy celovečerní hrané filmy nesly stopy vlivu české nové vlny nejen tématy, ale zejména svým stylem a tragikomickým laděním a také častým využíváním neherců.
Filmografie (celovečerní hrané filmy): tragikomický příběh Strážce pláže v zimním období (1975), baladicky laděný snímek Pes, který měl rád vlaky (1977), téměř dokumentárně pojatý snímek o životě obyvatel domova důchodců Dny života plynou (1979), smutná komedie Zvláštní léčba (1980, nominace na Zlatý glóbus), psychologické drama Soumrak (1983, Hlavní cena na MFF v Chicagu), společensko kritické melodrama o životě romských dětí Anděl strážný (1987), tragikomedie Sud prachu (1998).