Dostal jsem se k filmu

Jak už jsem psal v předchozím článku, tak jsem se přihlásil do soutěže o nejlepší festivalovou znělku, protože konkurence nebyla příliš velká a tak jsem měl naději umístit mezi první pětku nejlepších. K tomu jste mi pomohli vy. Více než 300 čtenářů mi dala svůj hlas a já všem za to moc děkuji.
Jenže problém byl v tom, že po uvedení mého článku se objevili noví soutěžící a tak vzniklo víc znělek, než do doby před mým vydání znělky. Rekordní den byl poslední, kdy se měla soutěž uzavírat. Celkově se v ten den přihlásilo sedm autorů a teprve začal boj. Ze všech těch sedmi znělek (vlastně úplně ze všech znělek) stála za to jen jedna jediná – krátký život mouchy, kterou bych podle mě vyhlásil absolutním vítězem. Druhým konkurentem byla znělka Krátký film, krátké občerstvení. Autor této znělky hledal inspiraci u plakátu na jiný festival krátkých filmů.

Ale teď přejdu k hlavnímu tématu, proč tenhle článek píši. Den po mě se přihlásil jakýsi houslista, který se i v den vydání své znělky dostal na první místo (já už jsem měl kolem stovky hlasů), což mě velice překvapilo, protože to ani není znělka. Ale co, soutěž je soutěž a hlasují návštěvníci, jejichž vkus neovlivním. O den později se přihlásila znělka kratší let než obvykle, která nakonec vyhrála první místo s neuvěřitelnými více než 2000 hlasy, které během víkendu získala (soutěž už měla být 15tého uzavřena, ale byla uzavřena až v pondělí o tři dny později). Během víkendu jsem propadl o celé čtyři místa až na sedmou pozici, což mi přišlo nefér kvůli pravidlům, ale co nadělám. Pravidla určuje Vodafone. V den uvedení této znělky jsem se podíval i do soutěžní galerie plakátů na první místo, abych se podíval na počet jejich hlasů. Překvapil mě počet soutěžících, kterých bylo o desítky víc než v soutěži znělek. Hlasy se pohybovali kolem tisíci a když jsem se podíval příští den, tak se hlasy pohybovali kolem 10 000 (Silně pochybuji, že tyto stránky měli tak velkou návštěvnost UIP za den). To už mi přišlo divný a napsal jsem o tom kámošovi přes ICQ, ten mi během pár vteřin odpověděl, že zjistil jednoduchý způsob přidávání libovolný počet hlasů. Radši jsem to nechtěl vědět, protože je to proti pravidlům a hrozilo by vyloučení ze soutěže. To jsem nechtěl, to bych radši byl 18tý (prvních osmnáct vyhrává stejnou cenu). Následující den byl ten kritický. Díky vašim hlasům jsem se dostal čestně mezi první trojici vítězných. Ale zároveň se objevili nové znělky. Jedna z nich byla speciální – Delší jazyk, kratší filmy, ta se v den vydání vyšplhala mezi tu první trojici a jak jsem si všiml, tak každou minutu dostávala jeden hlas. V neděli jsem se vrátil z chaty a zjistil svoji finální pozici sedmého místa, ze které jsem měl radost.

V pondělí už bylo hlasování ukončeno a já se těším až se mi dnes ozvou z Vodafonu, kde a kdy si můžu vyzvednout výhru (v pravidlech psali, že se ozvou nejpozději do 19. června, snad dodrží aspoň tuhle podmínku). Na stránkách kviff jsem si vytvořil program filmů, které chci vidět a plánuji co dál. Pokud jste dočetli tento nudný článek až sem, znova vám děkuji za vaše hlasy a uvidíme se na festivalu.