I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

FebioFest 2007

Původně jsem neměl v plánu nic psát o FebioFestu 2007, protože s ním vedu malou válku. Od té doby co se přestěhoval ze Slovanského domu na Anděl se mi cesta prodloužila o patnáct minut a přestup navíc. Ve Slovanským domě to bylo na všech linkách metra, zatímco Anděl je jen na žluté. Takže já, jako příměstký občan trávím víc času v MHD než v kině. Nu což, místo několika filmů denně se podívám na dva tři filmy za celý festival. Trošku jsem odbočil, takže se vrátím zpět k tématu. Získal jsem pozvánku na závěrečné udílení cen a závěrečnou projekci filmu Marie Antoinetta. A také pozvánku na závěrečnou recepci v panteonu Národního muzea.

Na závěrečném večeru Febiofestu 2007 byly předány ceny Kristián za nejpozoruhodnější tvůrčí počiny v oblasti dokumentu, animace a hrané tvorby. Kristiána za přínos českému filmovému publiku dostal Daniel Olbrychski.

animovaná tvorba: KARNEVAL ZVÍŘAT – Michaela Pavlátová

dokumentární a publicistická tvorba: KUPŘEDU LEVÁ, KUPŘEDU PRAVÁ – Linda Jablonská

hraná tvorba: PRAVIDLA LŽI – Robert Sedláček

Zde na předávání cen se mi splnil sen (to se hezky rýmuje). Osobně jsem se potkal Aſou Geislerovou, které to jako vždy moooooc slušelo. K Národnímu muzeu nás odvezl autobus a tam nás vřele přivítali a dali nám na uvítanou skleničku šampaſského. Tu jsem vypil a přesunul jsem se ke stánku Stella Artois a začal pít mé oblíbené pivo. Začínám si procházet dvoranu, kde bylo tolik jídla, které jsem ani neznal. Začínám ochutnávat, ale začínal se sem hrnou zbytek autobusu a tak si beru čokoládovou zmrzlinu a jdu do Pantheonu. Mezi dveřmi mě vítají dvě hezké slečny v červených šatech a se skleničkou Stelly. Je to velký sál a tak to beru okruhem, rozhlížím se po lidech a po jídle. Největší fronta je u nějakýho šéfkuchaře, že ani nevidím co tam nabízí. Tak si to šinu ke stánku s vínem. Uvědomuji si, že míchat alkohol se mi na after párty reality show Bar vymstilo a tak jdu pro další Stellu. Vracím se zpět do dvorany a procházím další stoly s jídlem, spíše jsou to sladkosti. Na ně nemám chuť a tak chváli koukám na vystoupení Liany Sassové a Radima Schwaba. Dopíjím skleničku piva vracím se zpět ke stánku, bohužel je tam pivo. Tak si beru skleničku vody ať odbourám trochu alkoholu a jdu po červených schodech se podívat do nejvyššího patra Muzea, kde jsou nějaké exponáty. Nejvíc mě překvapil obrovský Krab japonský, který může mít rozpětí klepet až čtyři metry. Vracím se do dvorany a zařadím se do fronty na pivo. Vychvaluji Feničovi festival a zjišťuji, že ve Slováči je málo místa na FebioFest, proto je to na Andělu. Když jsem dostal pivo, tak jsem odešel zpět do Pantheonu, kde jsem poklábosil se Zdeſkem Troškou. Koukám na hodiny, čas ubíhá pomalu a nikoho tu neznám. V zoufalství že s příspěvkem více alkoholu čas uběhne rychleji, jdu pro další pivo. Stoupnu si ke stolečku ve dvoraně a koukám na crazy vystoupení Vladímira Kovala, který zpíval v tenoru arii Figara. Bezva, blíží se dvanáctá hodina. Dopíjím skleničku. Odskočím si na záchod, protože cesta bude dlouhá. A jdu na metro.

Když jsem získal pozvánku pro dva lidi. Uvědomil jsem si, že v Praze oproti Písku neznám žádnou holku. Neměl jsem koho pozvat. Se spolužákama se základky nejsem vůbec v kontaktu. Na střední jsme byli třída plná kluků až v závěru na tři (hloupé) holky. Z vejšky jsou buď z Plzně nebo nemají čas. Když jsem projížděl mobil, tak byl plnej čísel na holky pocházející z jižních Čech nebo z Rokycanska. V Praze je mi to k ničemu. 🙁

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.