I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Dítě, které udělalo z Obamy prezidenta

Chris Hughes ve svých 25ti letech stál u zrodu dvou nejúspěšnějších startupů v moderních dějinách. Facebook a aparát kampaně, která pomohla ke zvolení Baracka Obamy prezidentem.
Hughes je technologická hvězda jehož byznysem jsou lidé. Na Facebooku a v Obamově kampani si všiml lidského chování v online systémech, které pomáhají lidem dělat to, co chtějí dělat ve svých skutečných životech. Pomohl vytvořit jeden z nejrobustnějších sociálních nástrojů na webu, který byl použit v politické kampani. To umožnilo aktivním občanům proměnit se v aktivisty dlouho předtím, než k nim dorazil zkušený příslušník štábu, aby jim ukázal, jak na to.

“Technologie byla vždy používána čistě k informování a zapojení lidí do kampaně, nikoliv k organizování. Chris si to uvědomil dřív, než kdokoliv jiný”, říká vedoucí Obamovi kampaně David Plouffe.

Hlavním nástrojem byla stránka My.BarackObama.com, nebo-li zkráceně MyBO, překvapivě intuitivní a zábavné propojení webových stránek, které dovolili Obamovým příznivcům vytvářet skupiny, plány akcí, získávat finanční prostředky, stahování nástrojů a kontaktování se navzájem. Kampaň MyBO tak fungovala levně a efektivně. V době, kdy kampaň skončila, lidé vytvořili více než 2 miliony profilů, kteří naplánovil 200.000 offline akcí, vytvořili 35.000 skupin, napsali 400.000 příspěvků na blogy a nasbírali 30 milionů dolarů v 70.000 osobních fondech.

Během kampaně se Huhesovo rodiče setkali s Barackem Obamou. Otec řekl Obamovi: “Můj syn, Chris Hughes, pracuje pro Vás.” a Obama se rozzářil a odpověděl:

“To je můj InternetMan!”

Hughes vyrostl v městečku Hickory v Severní Karolíně jako jedináček. Otec byl obchodník s papírem, matka bývalá učitelka na škole. Město Hickory je velmi konzervativní část Ameriky, a když Hughes nastoupil na střední, rozhodl se odejít. Bez vědomí rodičů zažádal o pomoc, kterou popisuje jako “velmi štědrý balíček finanční pomoci”, na Phillipsově akademii v Andover ve státě Massachusetts. Na internátní škole dospíval rychleji, než si dovedl představit a součástí tohoto procesu si uvědomil, že je gay.

S Andoverovým stipendiem odešel na Harvard. Během prváku tam poznal Marka Zuckerberga, inteligentního kluka s cool nápadem na webovou stránku.

“Facebook se teď začíná dávat do kupy. Měl by ses podívat.” – odvětil Mark Zuckerberg na Chrise

A tak byl Zuckerberg s uživatelským ID č. 4 a Hughes s ID č. 5. Hughes byl básníkem mezi teenagery, kteří vytvořili Facebook. Narozdíl od Zuckerberga a spoluzakladatele Dustina Moskovitze nepsal zdrojový kód a ani nechtěl. Místo toho se snažil přijít na to, jak se lidé budou chtít připojit jeden ke druhému a sdílet snadněji věci (jeho přezdívka mezi zasvěcenci Facebooku je “The Empath”). Když se rozhodl rozšířit Facebook studentům mimo Harvard, argumentoval to tím, že různé školy by měly mít své vlastní sítě, aby mohli udržet pocit bezpečí a intimity. Stal se tak oficiálním Facebook evangelistou – částečně antropolog, částečně zákaznický servis a částečně tiskový mluvčí.

Tři přátelé se o letních prázdninách přesunuli hledat nějaký kapitál a zároveň dobrodružství. Na konci prázdnin Zuckerberg a Moskovitz zůstali v Palo Alto, ale Hughes se kvůli nedostatku peněz vrátil na Harvard, obor francouzská historie a literatura. Strávil semestr v Paříži a napsal diplomovou práci na téma městský prostor v Alžíru během dekolonizace. Ale i přesto zůstal připojen k Facebooku, věnoval mu denně několik hodin a po dokončení studia se přestěhoval do Palo Alto, kde byl hlavní hnací silou mnoha populárních funkcí, které obohatili život uživatelů Facebooku.

Na podzim roku 2006 (v polovině voleb) se Facebook rozhodl udělat odvážný krok. Umožnil politickým kandidátům vytvořit si profilové stránky předtím, než celebrity a značky mohly mít vlastní fanouškovské stránky. Když Hugsovi zaklepal na dveře senátor z Illions, tak Barack Obama nebyl ani v polovině kandidatury, přesto chtěl profil na Facebooku. Reggie Love si uvědomil tento potenciál pro Obamovu prezidentskou kampaň a začal rychle jednat.

Hughes si všiml, že Obama věří v sílu jednotlivců a to ho úzce spojovalo s ním. Rozhodl se tedy připojit k Barackovi a najednou byl v politice.

V roce 2007 konečně žijeme v kultuře, kde lidé dostávají to, co nabízí sítě a co technologie mohou udělat pro spojení lidí.

Byznys Facebooku vzlétl. Jeho uživatelská základna se rozrostla na 10 milionů a Zuckerberg odmítal výkupní nabídky od společností Viacom, Yahoo a další. Hughes ale slyšel volání své múzy. Cítil nutkání pomoci Obamovi.

Love v lednu 2007 zařídil telefonický rozhovor Hughese s Braytonem a jen několik týdnů před oficiálním oznámením Obamy se Brayton a Hughes setkali osobně u kávy na Union Station ve městě DC.

“Bylo úžasné slyšet někoho mimo kampaň, kdo chápal její potenciál na internetu”, vzpomíná Brayton.

Mezitím už byl najat Joe Rospars, spoluzakladatel marketingové firmy Blue State Digital, pro spuštění kampaně na nových médiích, ale na místě se rozhodl najmout Hughese. Rospars bude muset pracovat s ním. V týmu tedy byli tři (Brayton brzy opustil kampaň z rodinných důvodů).

Zuckerberg byl překvapen, když se Hughes rozhodl opustit rychle rozrůstající Facebook. Byla to jedinečná nabídka a Facebook by neopustil kvůli nikomu jinému nebo kdykoliv jindy.

Abychom pochopili proti čemu na začátku všichni stáli. Barrack Obama byl na začátku roku 2007 málo známý senátor s děsivně znějícím jménem a tenkým životopisem, který se nevyhne Hillary Clintonové a ani není na seznamu bohatých investorů. Celá kampaň byla zaměřena jen na stát Iowa. Vítěství v tomto státě by zajistilo popularitu v hlavním proudu, vytvořilo dynamiku, se kterou by si podle plánu zajistil nominaci na Super Tuesday (úterý, kdy se zveřejňují čísla a oznamuje oficiální kandidáty) dne 5.února 2008.

V den, kdy Obama oznámil svou kandidaturu, se spustili dvě části: hlavní kampaň webu BarackObama.com a MyBO. Téměř tisícovka místních skupin byla vytvořena v den spuštění a málem hrozil pád stránek. O týden později se setkal Hughes s přibližně 300 správci dobrovolnických skupin, aby je pozdravil, poděkoval a oznámil, že kampaň bude v březnu 2007 poskytovat větší podporu.

Hughes byl jediný, který to celé organizoval online. Jeho cílem bylo udržet interakci mezi sebou navzájem i v reálu. Formoval strukturu pro rostoucí počet dobrovolníků, určoval jejich organizaci a udržoval je v nadšení. Cíl:

Udržet je v interakci mezi sebou i v reálném světě.

Dobrovolníci v březnu zorganizovali 5.000 večírků a Národní den akce (National Day of Action). Po návratu na web reportovali, co se naučili. Lidé, kteří měli úspěch při získávání finančních prostředků, se poté podělili o své odborné znalosti přes konferenční hovory.

Neil Jensen, profesionální webmaster z Vermontské univerzity, byl zkušený blogger a bývalý dobrovolník Howarda Deana. Na webu MyBO byl od jeho začátku, kde moderoval skupiny a pomáhal dobrovolníkům s novými kampaněmi zajet do správných kolejí. Nejvíce komunikoval s Chrisem, od kterého získával informace o financování kampaně a jaká jsou pravidla pro vytváření událostí. Pak používal listservs (hromadné zasílání zpráv na určitý seznam emailových adres) a funkce blogu pro další šíření těchto informací.

Hughes byl hodně nervózní z obavy, že MyBO není dostatečně robustní, aby byla skutečně efektivní. Měl seznam se stovkou položek, které bylo potřeba vyřešit. Kampaň měla licencovaný software, který vyvinula Rosparsova firma, Blue State Digital, vyvinutý pro Demokratický národní výbor. Software byl ideální pro politiky, ale ne dobrý pro lidi zvyklé se pohybovat na Facebooku nebo jinde. Navíc systém nebyl testován.

Hughes přiznává, že byl zkažený. Odešel z Facebooku, kde byli fantastičtí vývojáři a měli k dispozici skvělý software, na místo, kde nemohl dát věci do pohybu. Myslel si, že najmutím více vývojářů si napomůže tomu, aby to šlo rychleji. Rospars, který opustil Blue State, byl v prekérní situaci. MyBO byla jen jedna z jeho aktivit. Z části to bylo filmové studio, z části média, z části návrhářský obchod, z části tým analytiků. Příliš mnoho hladových krků.

Do konce léta se seznam položek vývoje rozšířil na dalších 200 – včetně telefonního bankovního nástroje a přepracované stránky na školení. Napětí mezi ním a Rosparsem rostlo.

Chris byl kanárkem v uhelném dole.

V listopadu, pár týdnů před správním výborem v Iowě, Hughes běžel do hotelu Des Moines, kde sídlil Obamův předvolení tým. Rychle aktualizoval web. Oslovil dobrovolníky na MyBO a dalších sociálních sítích, stejně jako při osobním setkání. Neustále informoval lidi o tom, jak a kde se nachází. Byl to zákaznícký servis pracující rychlostí blesku.

Obamův triumf v Iowě, 3. ledna 2008 bylo to, co Plouffe a ostaní doufali. Bylo to skutečné vyvrcholení kampaně. Pět dní na to přišla ztráta v New Hampshire, kde vyhrála Clintonová. Při této ztrátě potřebovali každou ruku, takže se komunita těma rukama musela stát. V Marylandu byli pracovníci kampaně překvapeni, co MyBO dokázalo udělat a že bylo vše dobře organizováno. Obama tak poté vyhrál s 57,4% hlasy.

V ten den Obama také vyhrál ve Virginii. Dobrovolníci z Iowy se podělili o zkušenosti s reklamními letáky, s organizováním akcí apod. Díky tomu se v kraji Loudon zvýšil počet členů z pěti na 2.600.

Kontroverzní reverend Jeremiah Wright vypustil fámu, že MyBO také vyplácí dividendy. Na to hned reagoval Jensen, dobovolník ve Vermontu. Založil a moderoval Obama Rapid Response Group, kde blogeři a dobrovolníci psali sofistikované, fakticky ověřené odpovědi na negativní zprávy týkající se Obamy. Poté, co William Kristol napsal sloupek do novin The New York Times oznamující, že kandidát se zúčastnil Wrightovo kontroverzního kázání, tak jeden z lidí šel na web, našel Barackův rozvrh ve Floridě a poslal to na listserv, odkud to vzala jiná skupina a přinesla do sídla novin, kde poté vytiskli opravu.

Kampaň nabírala na obrátkách a na jaře roku 2008 Hughes vyhrál boj o zdroje. Tým se rozrostl a i když byl rozprášen po celé zemi, pomocí MyBO byli neustále v kontaktu. Neustále nabízeli řešení všem dobrovolníkům a díky online rozhovorům, se schvalovací procesy zrychlili. Tým pro nová média v Chicagu hledal stále na myBO blozích a další sociálních sítích jako je Flickr nebo YouTube, zajímavé příběhy, které by se dali využít pro zdůraznění Obamova přesvědčení, že hlavní kampaň patří lidu.

Yes We Can

Mezitím Hughes pracoval s vývojáři z Blue State na dvou průlomových nástrojích. Jeden z nich se nazýval Neighbor-to-Neighbor (Soused k sousedovi), který potichu vyšel v září 2008. Jakmile se uživatel přihlásil na MyBO, na levé stráně obrazovky uviděl okénko Neighbor-to-Neighbor, kde se dal najít seznam lidí, především nerozhodnutých voličů, které je potřeba obvolat. Využívalo to silně data – geografii, věk, profesi, jazyky, informace o vojenské službě, které by mohli odpovídat jiným dobrovolníkům. Ti využili tento nástroj zhruba k 8 milionům telefonátů.

Druhý nástroj se jmenoval Vote for Change (Hlasuj pro změnu), což byla registrace voličů. Databáze, plná místních voličů, nabídla několik jednoduchých otázek, postavených na základě pravidel voličů. Například student má právo volit jak na místě, kde studuje, tak tam odkud pochází. Aplikace mu to tak mohla navrhnout.

Volební noc. Řídící středisko V Chichagu o rozloze 3.000 čtverečných metrů zeje skoro prázdnotou. Tým nových médií jako jediný je zaneprázdněn, protože musí ještě odeslat po Kalifornii několik milionů e-mailů a zpráv. Kontrolují odpočet, kde ubíhají poslední vteřiny, sledují televizi. A je to tady… Kalifornie! Jásot, pláč, smích a objímání. Po zkontrolování, zda se vše odeslalo, nasedají do auta a jedou plnou rychlostí na North Michigan Avenue, kde si poslechnou řeč nového prezidenta.

Únor roku 2009 a Hughes je stále ve filozofické náladě. Po volbách pomohl přeměnit MyBO na Organizing for America spadající pod DNC (Democratic National Committee – Demokratický národní výbor) a je hrdý na nástroje, které pomohl vyvinout. Nakonec se Hughes přestěhoval do Brooklynu, kde si vybavil svůj první skutečný byt.

Nadále udržuje přátelství s Zuckerbegem. Strávili spolu jedno odpoledne v New Yorku, když byl CEO Facebooku na cestě na Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu. Hughes však trvá na tom, že návrat ke kořenům Facebooku není v jeho plánech. Přemítá o Facebooku, jak by pokračoval, kdyby se nepřipojil k Obamovi.

Chris Hughes vždycky čeká na nějakou výzvu. Naposledy tak založil v roce 2010 společnost Jumo, což je nezisková organizace, sociální síť, která “má za cíl pomoci lidem najít způsob, jak pomoci světu.”

Nyní probíhají v plném proudu přípravy na nové prezidentské volby a Barack Obama nechce zůstat pozadu. V roce 2008 překvapil touto novou strategií, ale tentokrát bude chtít sociální sítě využít ke svému prospěchu každý. Jak to tedy nakonec dopadne a jaké sociální sítě využije tentokrát ke svému úspěchu? Uvidíte v jednom z dalších článků.

Zdroj: Fast Company, Wikipedie a další.

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.