I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Burj Khalifa a Dubai Creek Park (Den čtvrtý)

Vzbudil jsem se ještě před zazvoněním budíku. Trochu mě zaskočila tma v pokoji a říkal jsem si, že dnes asi nevyšlo počasí. Ale při včerejším úklidu nám služba zatáhla závěsy, takže po jejich roztažení se mi vyskytl pohled na prosluněné moře. Obsluha nás vždy pozdraví pozitivně naladěným úsměvem a jeden z číšníků se dokonce kvůli nám naučil “Dobrou chuť” v češtině.
Po snídani jsme se převlékli a vyrazili na prázdnou pláž. Po chvilce si pod slunečník vedle nás sedli dva pánové v bílých hábitech, kteří nás oslovili a započal zvláštní rozhovor.
Oba žijí v Dubaji a vlastní tu bar, do kterého nás pozvali. Rovnou mi dali i vizitku, ať zavoláme, když tam budeme chtít přijít. Byli zaskočeni tím, že jsme nepřiletěli přímo z Prahy a zvolili jsme přestupní transfer. Když odcházeli, tak mi dali balík Ferrero Rocher s tím, abych se o čokoládu podělil se svou manželkou. Je pro ně asi nemyslitelné, abychom já a Adélka byli jen přátelé. Ostatně jsem si tu toho všiml už dříve. Pánové chodí spolu ve skupinkách a dámy ve skupinkách zvlášť. Existuje tu vůbec přátelství mezi mužem a ženou? Vztah, který mám já s Adél, je to neúžasnější, co se mi mohlo stát a nedokážu si představit, že bych něco podobného nemohl mít jen kvůli nějaké kultuře.
Moře se mi zdá chladnější, ale asi to bude tím, že je teprve půl jedenácté. Tato část dne byla ve znamení opalování a cachtání se v moři. Na pláži vždy potkáváme někoho nového, nikdy nenarazíme na ty samé lidi, které jsme tu viděli předchozí den. Nově příchozí se fotí u vody s mrakodrapy v pozadí, děti blbnou u břehu a jejich rodiče chytají bronz.
Před druhou hodinou jsme se vrátili na pokoj, abychom se přichystali na cestu k Burj Khlaifa. Taxi nás odvezlo na námi ověřenou stanici Dubai Internet City, kde jsme se svezli až na stanici Dubai Mall/Burj Khalifa.

Burj Khalifa

Počasí se vážně vydařilo a je asi nejteplejší den za celou dobu, co tu jsme. Nebe je bez mráčků a vedle mrakodrapu je krásně vidět měsíc. S Adél si říkáme, že jsme zatím nepotkali žádné Čechy. Jenže jako na zavolanou je potkáme před vstupem na At the Top.
Kontrola proběhal v pohodě a výtahem vyjíždíme až do 124. patra. Výtah je uvnitř pokrytý mramorovýma deskama a je ozářen modrými linkami z diod. Vůbec necítíte, že se výtah pohybuje rychlostí 100 km/h.

Dubai city

Souk Al Bahar

Bohužel terasa nenabízí 360 stupňový výhled, ale přesto vidíte krásně většinu Dubaje. Samé stavby v poušti, vidíme i náš poloostrov Palm Jumeirah. Zdá se mi však nějaký menší. Mám pocit, jako by mi Dubaj zkreslovala odhad vzdálenosti. V jednu chvíli si myslím, jak je to blízko a ono je to sakra daleko.

Burj Khalifa ISM

Palm Jumeirah

Po návratu dolů kupuji v Dubai Mall pohlednice, ale známky nikde nejsou k mání ať hledáme, co děláme. Vracíme se zpět na stanici metra, ze které jsme přišli a naším posledním cílem je Creek Park.

Sunset Dubai

Cestou vidíme z metra úžasný pohled na západ Slunce, který je zakryt mrakodrapy. Metro nás však vyhodí dvě stanice před parkem, protože následující stanice nejsou dostavěné, i když už jsou uvedeny na mapě.
Při výstupu z metra nás naštěstí policista nasměruje na autobusovou linku, která jede tím směrem, kam potřebujeme. Autobus C70 směr Main Creek Gate. Nacházíme se ve čtvrti, která je zaměřená na zdraví. Projíždíme kolem spousty zdravotnických center.
U vchodu do parku platíme 10 Dhs a vstupujeme do neznáma. Je to obrovský park se spoustou dětských hřišť, je tu pláž, lanovka a nechybí tu ani modlitebny. Při procházení parkem narážíme na rodiny, keré tu stanují a grilují BBQ. Vůně jídla nám přivodila hlad a my hledáme místo, jak se dostat na loď, která by nás provezla zátokou.

Dubai Creek

Bohužel marně, takže se snažíme dostat z parku. Cestu si zkracujeme přes trávník, když tu náhle zastavím Adél, protože před náma cosi leží v trávě. Had. Když se Adél vzpamatuje, bere nohy na ramena a mizí pryč. Já stále před tím stojím bez hnutí a čekám, zda se to pohne. Je tu tma a nemůžu s jistotou říct, zda opravdu stojím před hadem nebo obyčejným klackem v trávě. Opatrně odcházím čelem k tomu a vracím se k Adélce, která je stále v šoku.
Když se vzpamatujeme, dojdeme k bráně, ale ta je zamčená. Kolemjdoucí rybář nám vysvětlil, že to musíme přelézt, že tento vchod už je zavřený a nebo se vrátit k hlavní bráně. Volíme tedy první možnost a my se ocitáme na neznámém místě.
Následující hodinu je zbytečné popisovat, protože nevíme kudy kam. Nakonec to vzdáváme a chytáme si prvního taxíka, co vidíme. Ten nás odváží tam, kam potřebujeme. Najednou jsme však v úplně jiném světě. Každý vám něco nabízí, komentují vás ve svém jazyce a netváří se spokojeně. Neonové nápisy osvětlují obchody s látkami či hodinkami.
My však jdeme na molo, kde si nás hned chytne řidič lodě a za 100 Dhs nám nabízí svezení podél zátoky. Příjde nám to jako rozumná cena a nastupujeme jako jediní na dřevěnou loďku. Naproti nám je ta samá loď, jen přeplněná místními lidmi. Ti určitě neplatí za svezení 100 Dhs.
Tento výlet patří k vrcholným zážitkům v Dubaji. I výhled z At the top jde stranou. Řidič nás má za manžele, tak ho v tom necháme a s Adél se vžíváme do role manželského páru. Už po druhé za dnešek. Naše manželská cesta trvala krásně dlouhou chvíli a pohled na noční Dubaj z lodě stál za to.
Po ocitnutí se znovu na pevnině, se rozhodneme najít něco k jídlu, ale tahle čtvrť je opravdu děsná. Nic pořádného se tu nedá najít. Nakonec narazíme na zapadlé KFC, kde ani neberou karty, takže šahám do peněženky pro peníze určené na taxi.
Po večeři hledáme metro, ale v těchto uličkách je těžké ho najít. Navíc nás neustále místní lidé nabízejí různé parfémy a šaty. Do toho hledáme další pohledy a známky, které bychom koupili, jenže se tu na to tváří, jako by něco takového vůbec neexistovalo.
Metro v této části města se nachází v podzemí, takže se hůř hledalo, ale nakonec se našlo. Zbytek cesty už šel po másle – Dubai Internet City, Taxi, Kempinski hotel, postel.

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.