Thomas Ott

Jsem fanoušek kreslených příběhů. Komiksy mě provázejí celým životem – v dětství jsem čítával Čtyřlístek, kačera Donalda nebo komikosvý magazín Kometa. Sbíral jsem z novin stripy Garfielda, Dilberta atd. V pubertě jsem objevil Crew a později, kdy jsem si vydělal i vlastní peníze jsem přešel ke komiksovým knihám jako Maus, Vrána, samozřejmostí byly komiksy Franka Millera a další. Z jedním komiksových klenotů v mé knihovničce jsou knížky Thomase Otta. Nejen kvůli tomu, že stály hodně peněz. Ale také proto, že s autorem mám něco společného: Noční můry.

Thomas Ott je kreslíř komiksů, ilustrátor, filmař, hudebník a zpěvák rockové kapely. Narodil se v roce 1966 ve Švýcarském Curychu. V letech 1983 až 1987 studoval grafický design na výtvarné škole Schule für Gestaltung Zürich. První komiksové album vydal ve svých 23 letech (1989). V té době byl už jeho autorský vývoj završen: jako kreslíř se neměl kam dál vyvíjet a jako vypravěč zastával jednoznačnou, jasnou a neměnnou filozofii – cynický pesimismus. V roce 1998 nastoupil na Curyšskou akademii Hochschule für Gestaltung und Kunst, kde studoval film. Od roku 2001 žije a pracuje v Paříži a v Curychu.
Ottovy příběhy jsou žánrově čisté ukázky komiksového horroru, které vždycky končí špatně a vždycky jsou plné podivného napětí a hrůzy, ale člověk má pocit, že rostou z nějakých fantastických, neznámých kořenů. Příběhy se dají rozdělit na ty, v nichž se vyskytuje fantastický, nadpřirozený prvek, a na ty druhé, které jsou jen tak “ze života”. Tedy v zásadě na klasické horrory a “krimi”. Nepopsatelná atmosféra tíživého strachu se ale prolíná všemi z nich a ne vždy jde o nějakou skrytou mravní poučku. Často je to prostě stará známá existenciální úzkost, prezentovaná jako čistý horrorový děs.

Ottovy příběhy jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře, nepotřebuje Thomas Ott až na výjimky slova. Slova se vyskytují pouze v názvech jeho příběhů, a jak jste si už všimli, používá v nich s gustem angličtinu, jednak pro její mezinárodní srozumitelnost, a možná také kvůli konotacím s “angloamerickým” pojetím drsných kriminálních příběhů.
Ottovy postavy nemají jména a v postatě ani žádnou zvláštní osobnost, kromě toho, že jsou to ztracenci nebo zločinci. On sám je vnímá někdy dokonce jako loutky, se kterými hraje svou hru, a tvrdí, že jejich beztvarost a průměrnost umožňuje čtenáři lépe se do nich vcítit a tak jejich příběhy spoluprožívat.

Thomas Ott se také odlišuje od ostatních komiksových autorů tím, že používá zvláštní techniku kreslení. V podstatě nejde o kresby, ale o grafiky, protože Ott používá speciální dvouvrstvý papír nazývaný scratchboard (spodní vrstva bílá, horní černá), do kterého kresbu rydlem nebo nožem vyškrabává. Na počátku má tedy před sebou kreslíř souvislou černou plochu, ze které se postupně “vylupují” plochy světla. Ott sám to ironicky přirovnává k zážitku až religióznímu. Tuto techniku začal používat ve chvíli, kdy si uvědomil, že pokrývá bílý papír stále většími plochami černi, a že by tedy bylo logičtější, kdyby postup obrátil. Uvedenou techniku před ním soustavně používal zejména francouzský kreslíř Marc Caro.

Na internetu si můžete prohlédnout dva příběhy: Breakdown a Clean up!. Každopádně doporučuji v nějakém knihkupectví prohlédnout celou jeho tvorbu (EXIT, Cinema Panoptikum a T.O.T.T).

K článku byl použit poupravený text z motkomiks a obrázky jsou z komiksového sešitu Dead End.