Když se řekne Francie, tak se každému hned vybaví Eiffelova věž, Paříž apod. Taky jsem si doposud myslel, že to bude to, co ve Francii poznám nejdříve. Ale osud dokáže být nepředvídatelný. První, co si z Francie odnesu je městečko Cannes a 57. ročník festivalu reklamy. Hned první den jsme byli ubytování ve velkém apartmánu s obrovskou terasou. Asi 100 metrů od hlavního dění a dalších 100 metrů od pláže. Ale na pláž se nešlo, protože počasí nám nepřálo a kapky deště nás pronásledovaly na každém kroku.
Proběhla registrace, dostali jsme tašku s katalogem a dalšími reklamními předměty, jako je tomu na každém pořádném festivalu. Seznámil jsem se s hromadou lidí a večer jsme pořádali u nás na terase večírek. Tomu předcházelo hledání obchodu s jídlem a hlavně pitím. Ale to v neděli večer jaksi bylo nemožné. Téměř… Jeden ochotný pán nás osobně doprovodil až k branám minimarketu, který měl otevřeno. Ale ty ceny! Výborný byznys se sloganem “Kup, nebo umři hlady”.
Večírek na terase byl povedený, skvělá atmosféra, lidi a pití. Konečně jsem se osobně mohl seznámit s Michalem Pastierem. Ale vám představím spíše Zuzku. Zuzka je krásná holka ze Slovenska s blond vlasy. Má tak krásný obličej, že už třetí den jsem si nevšiml, jakou má barvu očí. A to mě vytáčí. Obvykle mě na někom zaujme detail, který je pro daného člověka charakteristický. Ale Zuzka je celá samotným detailem. Ale dost rozebírání její krásy. Je zadaná. Je to prostě báječný komunikativní člověk, který cestou do Cannes čte Norské dřevo od Murakamiho.
Večírek skončil prý v půl páté ráno. Já tedy šel spát něco kolem třetí, protože v devět je budíček. A spánek potřebuji.

_6205910

Sdílet s ostatními: