Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Paris, je t’aime – Den druhý

Můj druhý den v Paříži. Od Pompidou, přes Louvre až po Eiffelovku.

Hotel sice levný, ale za snídani si musíme připlatit dalších 5 euro. To jsme si odpustili a já si snědl svojí Margotku, kterou jsem si přivezl z Prahy. Budíček byl v deset hodin ráno. A ještě než jsme vyrazili ven, tak bylo zataženo a mokro, protože přes noc pršelo. Sotva jsme vyšli ven, bylo krásně slunečno.
Já ve svém režisérském stylu – klobouk, Ray banky, kalhoty s kšandama a lesklý kecky (aneb jak o mně napsala kamarádka básničku: Lesklý kecky, spadlá kšanda, točí pecky, je s ním švanda). Už vidím, jak si za dalších 25 let prohlíží fotky a zjišťuji, že jsem nosíval jedno a to samé.
Ze stanice Porte De Mentreul jsme dojeli na Nation odkud jsme to vzali na Republique. Všímám si, že se stanice jmenují podobně jako u nás (Nation – Národní třída, Republique – Náměstí republiky).

Bonnie and Clyde in front of Pompidou

První zastávkou bylo Pompidou, kde je cítit umění a hlavně industrál. Všude plno lidí, kolem nás běhají děcka s papíry a chtějí podpis. Musel jsem ocenit jejich všímavost. Hned na mě začali znakovou řečí.
Kousek od Pompidou jsme narazili na francouzskou cukrárnu, která je i u nás ve Vodičkově ulici. Jenže výrazně levnější a s větším výběrem. Hned jsme toho využili a koupili si zákusek, který jsme po chvilce na náměstí před Notre Dame snědli.

Notre Dame

V katedrále zrovna probíhala jakási mše. Bylo tam nádherně a Adél si šla k Otci pro oplatku a kapku vína. Od katedrály jsme to vzali podél Seiny až k mostu Pont Neuf, kde jsme přešli k Louvre a kolem něho až do parku Tuileries. Využili jsme sluníčka, sedli si kolem fontány a odpočívali. Dalším cílem byla Eiffelovka (Nutno dodat, že jsem ji poprvé spatřil právě na mostě Pont Neuf. Sice jen vrchol, ale viděl.) Opět podél nábřeží až k mostu Alexandre III.

Eiffel tower in Paris

Ten jsme přešli a malými uličkami se dostávali blíže k Eiffelově věži. Ještě předtím jsme si v jedné bagitérii koupili oběd. Já výborné panini s mozzarellou a rajčaty.

Two Eiffel towers

Eiffelova věž se mi před zraky zvětšovala, až jsem najednou stál pod ní a byl fascinován její konstrukcí. Socha Svobody se může jít zahrabat. Jednoduchá a zároveň chytře navržená konstrukce má můj obdiv.

Eiffel tower

Všude se to hemžilo pouličními prodejci miniatur Eiffelovek, kteří při spatření policejní hlídky vzali nohy na ramena i s miniaturama a utíkali pryč. A že jich bylo. Takový střední dav lidí tmavší pleti s pytlema na ramenou. Holky mi říkají, že to je na denním pořádku.
Skrz most D’Léna jsme došli ke kolotoči, kde má Adél tradici, že se musí svézt na houpacím koni. Já s Iren jsme se k ní přidali a užili si jízdu.

Eiffel tower and horse

Kolotoč stál poblíž paláce Chaillot, tak jsme se vydali tímto směrem.

Dancing in the Paris rain

U fontány jsme udělali pár fotek a odtud rovnou k Vítěznému oblouku, kde jsem holky nastrčil do prostřed ulice, abych je mohl vyfotit. Zpět do centra jsme se dostali skrz ulici Avenue Des Champs Elysees.

Paris street

Ještě musím zmínit jeden zážitek. Nevím, jak přesně to popsat, tak napíšu to, co jsem viděl: Než jsme došli k Vítěznému oblouku, tak najednou se přede mnou sklonil kluk a když se narovnal, držel v ruce “zlatý” prsten. Začne se ptát, jestli to není můj prsten. Já ho však ignoruji, protože prsteny nenosím a navíc jsem ho viděl už na mostě Alexandra III., kde to zkoušel na jednu stařenku. Předtím jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když to samé zkoušel tentokrát na mě, tak jsem si říkal, jaký druh podvodníka to je.
Ulice Avenue Des Champs Elysees je skoro jak Broadway v New Yorku. Všude samý obchod. Nejvíce s parfémy a dokonce i ulice pořád voněla směsicí ruzných vůní.

Delicious Angelina chocolate

Dalším místem, kde jsme se chvíli zdrželi se stala cukrárna Angelina, která byla založena v roce 1903 a dělá nejvyhlášenější horkou čokoládu na světě, jejíž složení se přísně střeží a je utajována stejně jako složení Coca-Coly nebo Becherovky. Řeknu vám… Do pusy už nedám žádnou jinou horkou čokoládu, jen abych si zapamatoval tuhle báječnou chuť. Úplně mě to nasytilo a byl jsem nakonec i rád, že k tomu podávají vodu. Než jsem však mohl pocítit na jazyku tuto báječnou chuť rozplývající se čokolády, čekali jsme před cukrárnou více než 20 minut. Fronta vedla až ven a dovnitř pouštěli pouze po uvolnění nějakých stolů. Stůl pro tři se uvolnil po těch 20ti minutách.

Delicious Angelina chocolate

Dvě čokoládové panenky a jeden panáček pak navštívili obrovský obchodní dům La Fayette. Uprostřed obchodního centra visel velký vánoční stromek. Adél si koupila punčocháče (které kupuje vždy v zahraničí) a mohli jsme jít dál. Tedy dál… Spíš jsme se vrátili k Pompidou, kde si Adél ve skvělé filmotéce koupila plakát k filmu Harold a Maude. Já bohužel však nic zajímavého nenašel (neboť už to mám). Přímo v Pompidou jsem nakoupil pohlednice, které pošlu přátelům. Ale vůbec nikde jsem nenašel místo, kde bych mohl koupit známky. Navíc, jsem se rozhlížel i po poštovní schránce, kterou jsem také nikde nemohl najít. Tak jsem to vzdal a zašli jsme radši do jedné restaurace na večeři. Sedli jsme si ven na zahrádku a objednali si jídlo. Já lasagne, holky každá jinou pizzu.

Diner in Paris

Pokecali jsme o všem možném a když po dlouhé době opět vyšel číšník ven, řekli jsme si o účet, zaplatil a vyrazili zpátky na hotel.
Zítra nás čeká Disneyland!

3 Comments

  1. S tim prstynkem to na me take zkousel a pokud si vzpominam dobre tak figl byl v tom, ze ti ten prsten nejdrive vrazil do ruky a pak zacal prosit o drobne na kafe za to ze ti pomohl (zkratka krast nechtel jen potreboval upoutat pozornost aby sis ho vubec vsiml).

    Ja mam take zajimavy zazitek z Parize ikdyz uz jsou to dva roky http://goo.gl/y9AYh a http://goo.gl/u24r1

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *