Spali jsme jak miminka celých 12 hodin až do ranních devíti hodin. Uvítalo nás teplé počasí, ale v ložnici se nedokážeme postavit na studenou podlahu,tak se nám chce zůstat v posteli. Naštěstí kousek od postele leží odhozené pantofle s logem Kempinski. Po ranní hygieně a převlečení z pyžama jdeme opět do na terasu restaurace, kde nás vřele uvítají. Adél si objedná čaj a já americkou kávu. V bufetu nabíráme tolik jídla, kolik jen uneseme. Omeleta se sýrem, ovoce, muffinym koblihy, salát atd. V klidu si vychutnávám snídani a kocháme se výhledem na moře s mrakodrapy v pozadí.

breakfast at terase

V apartmá se převlečeme do plavek a na pláži si vybíráme lehátka dál od ostatních, jenže samotu si užijeme chvilku. Když Slunce vystoupá vejš, začínají se objevovat další hosté hotelu. Rodiny s dětmi. Celkem jich tu je asi pět. Moře se mi zdá teplejší než včera a vyhlídková loď, která kolem projela, udělala pár vln. Vracím se do dětských let a hraju si s pískem a mušlema válejících se všude po pláži. Mít lopatku a kýblík, asi postavím i hrad. Hned vedle nás je rodinka z Ruska, která má i vlastní chůvu hlídající děti.
Později začal foukat studený vítr, tak se přesouváme k bazénu, kde je to teď příjemnější. Dal jsem si za cíl přeplavat ho na jeden nádech. Podařilo se mi to až na několikátý pokus a zcela vyčerpán padám na lehátko chytat bronz.

Kempinski pool

Úplně jsme ztratili pojem o čase a já tedy jdu na apartmán vyměnit si film do Polaroidu. Na hodinách vidím čas 13:38 a já uslyším zvonek od dveří. Vycházím z apartmánu a tam je úklidová služba. Bohužel nemám zrovna naslouchadla a neslyším je (ano, hlasitý zvonek jsem uslyšel). Přesto je mi jasný, že se ptají, zda chci uklidit pokoj. V tom zmatku je odmítám a vracím se zpět k bazénu.
Občas se znovu ve vodě opláchnu, chytám bronz a pozoruji strejdu Kempinskiho. Tak jsem nazval plavčíka u bazénu, který pozoruje dění kolem, na všechny se mile usmívá, baví se s lidmi, nabíjí je pozitivní energií a baví malé děti, když jsou jejich rodiče ve vodě.

Building

Po třetí hodině se odebíráme na apartmán, kde si dáme sprchu a převlečeme se. Vycházíme před hotel a vyrážíme směrem k Atlantisu s tím, že si cestou chytíme taxík, který nás odveze do Mall of the Emirates. Stálo nás to opět 25 dirhámů s my vcházíme do obrovského obchodního domu, ve kterém nenajdete nic, co by se nedalo sehnat.

restaurant and Ski Dubai

Ski aerál, kde můžete lyžovat, bobovat a užívat si zimní radovánky. V sekci fastfoodových restaurací si vybíráme pozdní oběd. Adél jde na jistotu a volí KFC, já chci zkusit něco nového a narážím na zajímavě vypadající New York Fries, kde si objednávám Fatoush. Dostanu Coca-Colu, malou misku hranolek zasypanou zahradním salátem a nachos. Tyhle moje experimenty mě jednou zabijou. V jídelně bylo chladno, že jsme si musel vzít svetr. Další marketingový tah, aby lidé dlouho nezůstávali na místě.

New York Fries

Po obědě přecházíme do Carrefouru, kde si nakoupíme pečivo, sýry, sladkosti a pití. Před obchodním domem se zařadíme do fronty, kde lidé čekají na taxi. Je to zvláštní… Jsem převážně “EmHáĎák” a kamkoliv se potřebuji dostat, tak zvolím veřejnou dopravu nebo dojdu pěšky. A to i v New Yorku, Hong Kongu nebo v Paříži. Tady najednou vyhledávám taxi, abych se mohl někam dostat.
Nasedáme a vyrážíme zpět na náš hotel. Řidič to bere objížkou na nejblížší otočku a to se cenově vytáhlo na dalších 15 dirhámů. Taxikáři tedy dáváme čtyřicet. Cestu nám však zpříjemnil výhled na noční město. Zejména hotel Atlantis, který září v barvách národní vlajky a s čísly 40. Spojené arabské emiráty si totiž připomínají čtyřicáté výročí svého vzniku. Slaví se to tu ve velkém. V obchodě rozdávají vlaječky, zpívají národní písně apod.
Na hotelu jsme si vyplnili ledničku nákupem a sedli si spolu na balkón, kde jsme si povídali s Adélkou o zítřejších plánech.
Vzpomněl jsem si, že potřebuji koupit pohledy a tak jsem v rychlosti zaběhl na recepci, kde s velkou lítostí oznámili, že je zatím nemají. Vrátil jsem se zpět a rovnou šel do sprchy, lehl si vedle Adél do postele a schválně si pustil televizi. Na místní kabelovce OSN zrovna běžel film Scott Pilgrim vs. the World, tak jsem si ho nemohl nechat ujít. Po skončení závěrečných titulků jsem se vydal do říše snů…

Sdílet s ostatními: