Park Güell a zábavný park Tibidabo

Druhý den ráno nevyšlo podle představ. Měli jsme vstát dřív než obvykle, ale nakonec jsme vstali o půl hodiny později. To nám však nezabránilo, abychom se nenasnídali na terase za doprovodu první ranní hudební melodie ze Sagrada Familia.
Máme namířeno do parku Guell, jenže v polovině cesty zjistím, že jsem si nechal mapu na apartmánu. Jdeme tedy naslepo, ale na ulicích je tak dokonalé značení, že jsem se tam dostali bez problémů. Pomohlo tomu i to, že jsme nebyli jediní, kdo mířil tím směrem. Taky tam tak vypadalo. Hlava na hlavě a spoustu prodavačů různých keramických ozdob a náušnic. Plocha to byla obrovská a fascinuje mě, jaké věci se tehdy stavěly. Zároveň odtud byl krásný výhled na celou Barcelonu.

Druhou dnešní zastávkou je Tibidabo. Tam už bohužel jdeme naslepo, trošku nám pomáhá televizní věž Collserola jako orientační bod. Nakonec se nám podaří dojít až na Plaza del Funicular. Dejte na mou radu, snažte se tam dostat jakkoliv, jen ne pěšky. V tom vedru je to zničující.

Asi půl hodiny čekáme na slunci a nic se neděje. Zjistím, že mají technické potíže a velká skupina lidí před námi musí jet náhradním autobusem. O pár minut později vyjde pán a ptá se, zda máme slevové kartičky. Odpovídám, že ne a on mě vezme dovnitř k automatu a naťuká mi tam lístky pro dva. Tím jsme předběhli i celou frontu, která chce uplatnit slevu a vstupujeme do opravené lanovky.

Svezeme se až nahoru, kde vstoupíme hned do zábavného parku. Za vstupné vysolím 28 Euro a vstupujeme do centra dění. Než však zkusíme nějakou atrakci, musím si dát oběd. Obyčejný hamburger s hranolkama tu stojí 9 Euro. Zdá se, že máme den, kdy sáhneme nejhlouběji do peněženky. Po obědě se na vrháme po hlavě na atrakce, jedna střídá druhou a zasekneme se u největší fronty, která je u vodní dráhy a letadla. Na zbytek se dostáváme docela snadno.

Největší zážitek si však odnáším ze zámku hrůzy, zvaný Krueger Hotel. Jsou zde všechny hororové postavy z klasických filmů – Vymítač ďábla, Chucky, Hannibal Lecter z Mlčení jehňátek a samozřejmě nesmí chybět Freddy Krueger z Noční můry z Elm street. Toho už však Luci neviděla, protože v polovině cesty nám v jakési knihovně nabídl znetvořený nacistický pohlavár, jestli chceme odejít únikovým východem nebo ne. Luci využila příležitost bez dalšího rozmýšlení a já pokračoval dál se skupinou až do konce. A byla to naprostá pecka. To se prostě musí zažít.

S Luci jsme pak prošli všechny vyhlídkové atrakce a ještě než odjedeme odtud pryč, chci navštívit televizní vysílač. Obavy, že tam bude fronta a nedostaneme se včas zpět, zmizely poté, co jsem viděl vycházet z věže malou skupinku lidí. Nahoře jsme nakonec byli úplně samy, jen s dozorem.

Nebylo to jako v Berlíně, kdy se bojovalo o každé volné místo. Co se týče stavby, tak ta je krásná a výhled taky stojí zato. Poté jsme se vrátili zpět do zábavného parku, já si udělal ještě pár fotek a nakonec jsme se lanovkou svezli dolů, kde jsme si počkali na starou modrou tramvaj, která nás za 4 Eura svezla k vlaku.

Z vlakové stanice jsme dojeli až k nám a rozhodli jsme se, že si dáme večeři na terase, abychom viděli rozsvícení věže Agbar a mohli pak spokojeně usnout.