6 základních konceptů systémového myšlení

Ve světě marketingu se můžete setkat se systémovým myšlení často, protože myslet systémově znamená vědět na jakých principech můžete dosáhnout efektivní marketingové komunikace. Stratégové i kreativci mnohdy využívají systémové myšlení k lepšímu chápat světa kolem nás a dospět tak k lepším rozhodnutím.

Jenže na systémové myšlení můžete narazil i v herním designu, protože pomocí nich hráči mohou úspěšně řešit problémy, budovat znalosti nebo účinně komunikovat ve hrách. Rozhodl jsem se dát dohromady šest nejdůležitějších, které se vyplatí znát, když budete přemýšlet nad herní mechanikou.

1. Vzájemná propojenost

Systémové myšlení vyžaduje změnu myšlení, od lineárního k cirkulárnímu. Základním principem tohoto posunu je, že vše je vzájemně propojeno. O vzájemné propojenosti nehovoříme v duchovním smyslu, ale ve smyslu biologických věd.

V podstatě je vše závislé na něčem jiném, aby přežilo. Lidé potřebují k životu potravu, vzduch a vodu, stromy potřebují k životu oxid uhličitý a sluneční světlo. Všechno potřebuje k přežití něco jiného, často složitou řadu dalších věcí.

Neživé předměty jsou také závislé na jiných věcech: židle potřebuje, aby rostl strom, který jí poskytne dřevo, a mobilní telefon potřebuje rozvod elektřiny, aby byl napájen. Když tedy z hlediska systémového myšlení říkáme, že „všechno je propojené“, definujeme tím základní princip života. Na základě toho můžeme změnit způsob, jakým vnímáme svět, z lineárního, strukturovaného „mechanického pohledu na svět“ na dynamickou, chaotickou, vzájemně propojenou řadu vztahů a zpětných vazeb.

Systémový myslitel používá toto myšlení k rozplétání a práci v rámci složitosti života na Zemi.

“Systém je soubor souvisejících komponent, které spolupracují v určitém prostředí, aby plnily funkce potřebné k dosažení cíle systému.” – Donella Meadows

2. Syntéza

Syntéza obecně znamená spojení dvou nebo více věcí za účelem vytvoření něčeho nového. Pokud jde o systémové myšlení, je vaším cílem syntéza, na rozdíl od analýzy, která představuje rozčlenění složitosti na zvládnutelné složky. Analýza zapadá do mechanického a redukcionistického pohledu na svět, kdy je svět rozdělen na části.

Všechny systémy jsou však dynamické a často složité, proto potřebujeme k pochopení jevů holističtější přístup. Syntéza spočívá v pochopení celku a částí zároveň, spolu se vztahy a souvislostmi, které tvoří dynamiku celku.

Syntéza je v podstatě schopnost vidět vzájemné souvislosti.

3. Emergence

Ze systémové perspektivy víme, že větší věci vznikají z menších částí: emergence je přirozeným výsledkem spojování věcí. V nejabstraktnějším smyslu emergence popisuje univerzální koncept toho, jak život vzniká z jednotlivých biologických prvků rozmanitými a jedinečnými způsoby.

Emergence je výsledkem součinnosti jednotlivých částí; jde o nelinearitu a sebeorganizaci, a často používáme termín „emergence“ k popisu výsledku vzájemného působení věcí.

Jednoduchým příkladem emergence je sněhová vločka. Vzniká z faktorů prostředí a biologických prvků. Při správné teplotě se kolem jediné molekuly hmoty, jako je například smítko znečištění, spóra nebo dokonce odumřelé kožní buňky, vytvoří krásné fraktální vzory mrznoucích vodních částic.

Z konceptuálního hlediska je emergence pro lidi často trochu složitá, ale když ji pochopíte, váš mozek začne vytvářet emergentní výsledky z různorodých a často podivných věcí, se kterými se ve světě setkáváte.

„V housence není nic, co by vám říkalo, že se z ní stane motýl.“ – R. Buckminster Fuller

4. Smyčky zpětné vazby

Protože je vše vzájemně propojeno, existují mezi prvky systému neustálé smyčky zpětné vazby a toky. Smyčky zpětné vazby můžeme pozorovat, pochopit a zasahovat do nich, jakmile pochopíme jejich typ a dynamiku.

Dva hlavní typy smyček zpětné vazby jsou posilující a vyrovnávací. Matoucí může být, že posilující smyčka zpětné vazby obvykle není dobrá. Dochází k ní tehdy, když prvky v systému posilují další stejné prvky, například růst populace nebo exponenciální růst řas v rybníku. V posilujících smyčkách se může nadbytek jednoho prvku neustále zdokonalovat, což často vede k jeho převládnutí.

Vyvažující smyčka zpětné vazby však spočívá v tom, že se prvky v systému vyrovnávají. Příroda to v podstatě vyřešila na jedničku se situací predátor/kořist – pokud však z ekosystému vyřadíte příliš mnoho jednoho živočicha, vzápětí dojde k populační explozi jiného, což je druhý typ zpětné vazby – posilující.

5. Kauzalita

Pochopení smyček zpětné vazby spočívá v získání pohledu na kauzalitu: jak jedna věc vede k jiné věci v dynamickém a neustále se vyvíjejícím systému (všechny systémy jsou dynamické a neustále se nějakým způsobem mění; to je podstata života).

Příčina a následek jsou v mnoha profesích a v životě obecně docela běžné pojmy – rodiče se snaží tento typ kritických životních lekcí předávat svým mladým dětem a určitě si vzpomenete, kdy jste v poslední době byli vydáni na milost a nemilost dopadu neúmyslného jednání.

Kauzalita jako pojem v systémovém myšlení je ve skutečnosti o schopnosti rozluštit způsob, jakým se věci v systému vzájemně ovlivňují. Pochopení kauzality vede k hlubšímu pohledu na děje, smyčky zpětné vazby, souvislosti a vztahy, což jsou základní součásti mapování systémů.

6. Mapování systémů

Mapování systémů je jedním z klíčových nástrojů systémového myšlení. Existuje mnoho způsobů mapování, od analogového mapování shluků až po komplexní digitální analýzu zpětných vazeb. Základní principy a postupy mapování systémů jsou však univerzální. Identifikujte a zmapujte prvky „věcí“ v rámci systému, abyste pochopili, jak jsou vzájemně propojeny, jak spolu souvisejí a jak působí ve složitém systému, a odtud lze využít jedinečné poznatky a objevy k vypracování intervencí, posunů nebo politických rozhodnutí, které systém co nejefektivněji dramaticky změní.

Tento úvod do šesti klíčových konceptů je základním stavebním kamenem pro vytvoření podrobného pohledu na fungování světa ze systémové perspektivy a může vám pomoc posílitvaši schopnost divergentního a kreativního myšlení s pozitivním dopadem.