Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
@WeAreTheDead – Twitter památka zesnulým vojákům
Magazín Ottawa Citizen učinil zajímavý přístup k uctění památky obětem války z Kanady. Vytvořil účet na twitteru pod názvem We Are The Dead a každou hodinu postne jméno jednoho padlého vojáka.
Za celým projektem stojí Glen McGregor, který vytvořil robota s přístupem na vládní web nesoucí název Virtual War Memorial (virtuální válečný pomník), který má v registru záznamy o 119.531 Kanaďanech, padlých za války (většinou z 20. století).
Původně chtěl Glen spolu se šéfredaktorem Andrew Potterem celý seznam vojáků zveřejnit během týdne či měsíce, ale to by zahltilo celý twitter a hrozilo automatické smazání účtu za nadměrné posílání příspěvků. Nakonec se rozhodli pro jedno jméno za hodinu bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá.
Robot každou hodinu vybere náhodně jméno, hodnost, jednotku a datum úmrtí, tyto údaje pak pípne na twittet. Výpočet ukazuje, že bude trvat více než 13 let, než se na účtu objeví celý seznam padlých.
Při vzniku tohoto projektu narazili tvůrci na jeden malý problém. Účet s názevm @WeAreTheDead byl již zabrán ženou z Austrálie, Kim Maree. Spojili se s ní na Facebooku a nabídli ji malý honorář s tím, že si název bude moci ponechat (Kim si název vybrala podle textu z písně jedné punkové kapely – Vegan straight edge). Když jí vysvětlili účel projektu, tak se svého účtu vzdala a odmítla přijmout peníze.
Pak už stačilo vytvořit jednoduchý počítačový program napsaný v jazyku Python, který každou hodinu náhodně vybere jméno z databáze a odešle na Twitter.
Název We Are The Dead pochází z básně ”In Flanders Fields”, kterou napsal kanadský lékař a podplukovníke John McCrae během první světové války.
Na polích ve Flandrech
Napsal John McCrae, přeložila Věra ČernáNa polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Já tento projekt zboňuji a proto jsem se rozhodl v den válečných veteránů o něm napsat. Snad zaujal i vás.
Zdroj: Ottawa Citizen
Mně se to také velmi líbí, má to “duši” až z toho mrazí. A tak to má být.
PHATE
Naprosto zbytečný a nezajímavý projekt
tTn překlad básně a zbásnění je ode mne, prvně jsem ho publikoval v roce 1998 na mé stránce
http://hurontaria.baf.cz/CISLO8B.HTM
Jan B. Hurych
To jsem netušil. Já jsem ho vzal z wikipedie. Mám uvést tedy jiný zdroj?
Mou českou verzi bázně najdete v knize HURONTARIA-1998B,
na linku
http://hurontaria.baf.cz/BETA/Hurontaria1998Ba.pdf
Kniha je pochopitelně zdarma.
Dříve uvedený link http://hurontaria.baf.cz/CISLO8B.HTM už bohužel neexistuje
Mou českou verzi bázně jsem anšel okopírovanou asi na 25 českých stránkách, . kde mě sice nejmenovali, ale to nevadí, Také paní “překladatelka” mě sice neuvedla ale asi ani netrvrdila, že to přeložila ona, prostě zapoměla, kde to vzala (on to tiž nění překlad, ale přebásnění – to je poněkud obtížnější :-). Chlapíci z Wiki to asi našli na její stránce a přisoudili jí autorství. Opravovat to nemusíte, mně dělá radost už to, že t amoje česká verze básně už jaksi “zlidověla”.
Musel jsem se zasmát komentáři čtenáře, který tvrdí, že je to nezajímavý předmět..Inu to by se musel především zajímat o historii, pak by možná změnil názor…. . . .
.
Dr. John McCrae byl kanadský lékař, který sloužil v první světové válce v Evropě,
Báseň napsal hned potom, když jeho přítel padl v boji a zamýšlí se v ní nad tím, k čemu to vše vlastně bylo. John sám zemřel v lednu 1918, jen několik měsíců před koncem války.
Budoucnost mu bohužel dala za pravdu. Před několika lety jakýsi překupník odkoupil vysoká brritská vyznamenání, která Anglie udělila Johnovi, za pakatel a obratem ruky je prodával za několikanásobnou cenu. Napsal jsem mu – nechápal jsem totiž jeho morálku: jak může shrábnout peníze, které zaslouženě patřily Johnově rodině. Odepsal mi, že se cítí naprosto OK, že to byl jenom biznys a jako soukromý sběratel už dlouho čekal na takové terno. Odepsal jsem mu, že tedy není sběratel, ten by si by si ty medaile nechal, ale že jen ubohý překupník, který jde jen po profitu. Cena medailí zatím ale stoupla, Kanaďané se rozmýšleli,, zatímco cizinci o ně hned měli veliký zájem. . Nakonec to zachránil jeden chlapík z Toronta, který mehajle koupil a daroval je Ontariu . . ..
Jan B. Hurych
Vážení přátelé,
hluboce mě zarmoutilo, když nedávno jeden zbabělý terorista zavraždil vojáka, který stál čestnou stráž u památníku padlých z první světové války v Ottawě. O to více se musíme zamyslet nad poslední slokou básně Johna Mc Crae, který byl také vlastně jedním z nich..
Na druhé straně mě dojalo chování prostých Kanaďanů, kteří pochopili, že ti vojáci tam v Evropě bojovali i za nás a vyjádřili .jim své srdečné sympatie a úctu.
Jan B. Hurych