I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Category: Off topic (page 1 of 7)

Byl jsem nominován na Osobnost digitálního marketingu 2018

Když se mi v e-mailu objevila zpráva, že jsem byl nominován na Osobnost digitálního marketingu roku 2018, tak jsem si říkal, že to musí být nějaká chyba. Jenže na webu WebTop100 je mezi nominovanými opravdu moje jméno.

Anketa, ve které v předchozích ročnících byly nominovány osobnosti jako Oliver Dlouhý, Robert Haas, Jiří Rostecký, Josef Šlerka, Michal Pastier, Pavlína Louženská, Michaela Gregorová, Jan Řežáb nebo Václav Štrupl. A já jsem teď po boku Jindřicha Fáborskýho, Tomáše Čupra nebo Sandry Gligić.

Většina z nás si ale pod osobností představí někoho slavného, známého, kdo něco dokázal a má nějaké úspěchy v rámci svého oboru. Což všichni výše uvedení opravdu splňují. Ale právě proto mě překvapuje má nominace.

Žádná média o mě nepíšou, nerozjel jsem žádnou firmu a kvůli mlčenlivosti ani nemůžu veřejně říkat, kde už rok a půl pracuji. Proto jsem nechápal, jak jsem mohl dostat nominaci, když o mě není v oboru slyšet. Jenže pak mi to došlo…

Moje kariéra v reklamě na nominaci neměla vliv. Porota mě nominovala za své vedlejší projekty, které tvořím mimo práci. Projekty, o kterých mohu otevřeně mluvit. Projekty, pod které se mohu podepsat. Projekty, které mám zcela pod kontrolou.

Když jsem se podíval, co všechno jsem zvládl za poslední rok realizovat, tak mi došlo, proč jsem stihl přečíst méně knih, než je můj roční průměr. Je to pěkný seznam realizovaných vedlejších projektů:

  • Zkusil jsem si vytvořit vlastní umělou inteligenci, která by uměla psát vlastní knihy v češtině. Projekt sice selhal, ale dost mi to přineslo.
  • Rozjel jsem svůj vlastní YouTube kanál věnovaný kreativitě a inovacím. Což je projekt, který musel kvůli časové náročnosti na chvíli k ledu. Navíc můj střihačský počítač šel do kytek.
  • Dokončil jsem rozsáhlý projekt insight.cz, na kterém brzy bude publikováno 2 000 článků plných trendů a inspirací. K tomu si čtenáři mohou stáhnout zdarma e-booky věnované různým tématům. Kniha pro stratégy se těší velké oblibě.
  • Dal jsem dohromady 50 užitečných nástrojů, které mohou stratégové využít v praxi. Kartičky se setkaly s takovým ohlasem, že to ve mně spustilo impuls spustit následující projekt.
  • Spustil jsem e-mailový projekt strategicplanner.cz, kde každý týden posílám odběratelům jeden článek o plánování reklamy. Zdá se, že jsem vyplnil díru na trhu, protože mezi čtenáři je hodně stratégů z různých agentur.
  • To vedlo i k pár školení o plánování reklamy, takže tento formát “jeden na jednoho” rozjedu ve větším měřítku.
  • Dostal jsem příležitost se podílet na kolekci nejinovativnějších reklamních kampaní roku 2018, kterou každý rok sdílí Julian Cole v rámci svého newsletteru. Takže letos v seznamu můžete vidět i dvě práce z České republiky 😉

A to není všechno… Tenhle rok spustím minimálně ještě jeden velký projekt.

Ani jedna z těchto věcí mě neživí. Dělám to ve svém volném čase. Dělám to pro ostatní, protože vím, že já sám se během toho naučím spoustu jiných věcí, které pak mohu v budoucnu využít ve své pracovní kariéře. Proto mám rád vedlejší projekty. U nich nikdy nevíte, kam vás zavedou. Kdybych posledních 10 let pracoval jen jako copywriter, tak si mě nikdo nevšimne. Ale s vedlejšími projekty máte větší šanci. Třeba si vás nakonec všimne i porota WebTop100. O to víc si cením této nominace na Osobnost digitálního marketingu roku 2018. Zjevně vedlejší projekty mají smysl, a proto můžu potvrdit, co už řeklo spoustu lidí přede mnou: Vedlejší projekty jsou váš nový životopis.

 

 

Sdílet s ostatními:

Sračka

182

Jednou z nejvýraznějších charakteristik naší kultury je skutečnost, že všude kolem nás se z různých úst line neskutečná spousta sraček. Vědí o tom všichni a každý z nás to má trochu na svědomí. Tuto situaci považujeme za danou… Ale proč je kolem nás tolik sraček? Samozřejmě, nemůžeme s jistotou říci, že dnes je jich více než jindy. V dnešní době existuje více způsobů komunikace než kdy dříve, podíl sraček se však nemusel nutně zvýšit. Aniž bych snad chtěl předpokládat, že sračky jsou dnes frekventovanější než v minulosti, uvedu nyní několik teorií, jež nahrávají tvrzení, že jich je kolem nás opravdu velmi mnoho.

Pokud po člověku někdo chce, aby promlouval na téma, jemuž nerozumí, sračkám se nevyhne. Produkce sraček je tedy stimulována vždy, když povinnost či možnost hovořit převyšuje znalost daného tématu. Tento nesoulad je běžný ve veřejném životě, ve kterém jsou lidé často nuceni obšírně hovořit o věcech, o nichž nejsou dostatečně informováni – buď k tomu mají sklony samy od sebe, anebo se to od nich očekává. Příbuzné příčiny mohou vyvstat z široce rozšířeného názoru, že povinností občana demokratického státu je mít názory úplně na všechno nebo přinejmenším na všechno, co se týká záležitostí jeho země. Netřeba dodávat, že propast mezi názory člověka a jeho pojímáním skutečnosti se ještě rozšíří, když daná osoba považuje za svou morální povinnost hodnotit události a stav věcí ve všech částech světa.

Zvýšený výskyt sraček v dnešní době má také hlubší příčiny. Například různé formy skepticizmu tvrdí, že nemáme žádný spolehlivý způsob, jak se dobrat objektivní reality, a tedy se nemůžeme dozvědět, jak se věci ve skutečnosti mají. Tyto „antirealistické“ doktríny podkopávají důvěru v hodnotu nezaujatého úsilí o poznání toho, co pravda je a co není, a dokonce snižují pochopitelnost pojímání objektivních otázek. Jednou z možných reakcí na tuto ztrátu důvěry je rezignace na sebekázeň, jež je nutným předpokladem pro oddanost ideálu korektnosti, a zaujetí zcela jiného postoje, nutného pro naplnění alternativního ideálu upřímnosti. Místo aby se člověk snažil primárně dospět ke konkrétnímu vyobrazení světa, věnuje se raději upřímnému vyobrazení sebe sama.

Přesvědčen o tom, že realita nemá žádnou vlastní podstatu, již by on sám mohl odhalit jako skutečnou pravdu, se raději věnuj tomu, aby žil ve shodě s vlastní přirozeností. Jako by se rozhodl, že pokud nemá smysl být věrný faktům, musí být místo toho věrný sám sobě.

Zdroj: Harry G. Frankfurt – Sračka (2005)
nebo

Sdílet s ostatními:

Proč jsou Češi agresivní národ

Když minulý rok vypukla uprchlická krize, tak mě překvapilo chování některých mých přátel, kteří se snadno nechali manipulovat médii. Nikdy předtím je nic takového nezajímalo (uprchlíci tu vždycky byli, jsou a budou) a najednou to řešili při každé příležitosti. Pak se mi do ruky dostala kniha Anatomie lidské destruktivity, kde vysvětluje Erich Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování. Tam jsem narazil na odpověď (a nápad na bulvární nadpis článku).

Češi se nudí.

Naše kultura evidentně neplní správně svou funkci, a proto Češi hledají jiné způsoby, jak se zbavit nudy. Jedním z prostředků, které lidi používají, aby zapomněli na svou nudu, je alkohol. Podle různých statistik patří spotřeba alkoholu v České republice k nejvyšším na světě a každý Čech vypije ročně v průměru 13 litrů čistého alkoholu.

Mezi méně známé jevy, kterými se projevuje intenzivní nuda Čechů, je skupinový sex, provozovaný takzvanými swingers. Odhaduje se, že se jedná zejména o příslušníky střední vrstvy, kteří jsou většinou ve svých politických a náboženských názorech konzervativní. Jejich hlavním životním zájmem je společenský sex několika párů, které nesmějí být vzájemně spojeny sňatkem. Hlavní podmínkou je, aby se nevytvořila žádná emocionální vazba a aby se partneři stále měnili.

Tito lidé údajně před začátkem svých aktivit cítili takovou nudu, že jim už nepomohly ani dlouhé hodiny sledování televize. Osobní vztahy mezi manželskými partnery byly takové, že už nebylo nic, co by si mohli sdělit. Tato nuda se poněkud zmírnila neustálými změnami sexuálních podnětu a jejich manželství se prý dokonce “zlepšila”, protože nyní mají aspoň téma rozhovoru – totiž své sexuální zkušenosti s jinými muži a ženami. Swinging je poněkud složitější obměna manželské promiskuity, která nepředstavuje nic nového. Nové je možná systematické vyloučení citů a představa, že skupinový sex je prostředkem “k nápravě únavy z manželství”.

Jiným drastičtějším prostředkem, jak se zbavit nudy, je užívání drog, které začíná u teenagerů a pokračuje do pozdějšího věku hlavně u lidí, kteří nejsou sociálně zakořenění a nemají zajímavou práci. Mnoho lidí beroucích drogy, zvlášť mladých, upřímně touží po hlubších a opravdovějších požitcích. Řada z nich projevuje skutečně kladný životní postoj, poctivost, touhu po dobrodružství a po nezávislosti a tvrdí, že užívání drog je jakoby “zapíná, rozsvěcuje” a rozšiřuje jejich obzor zkušenosti. Nepochybuji o tom. Užívání drog ale nemění jejich charakter, a proto neodstraní kořeny jejich nudy. Nevede k vyššímu stupni vývoje, k osobnímu růstu, toho lze docílit jen trpělivou, namáhavou prací na sobě samém, snahou o získání stále většího rozhledu, soustředění a sebekázně. Drogy v žádném případě nevedou k nějakému “osvícení během jedinečného okamžiku”.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu, kvůli čemu vznikl tento článek. Nebezpečným důsledkem nedostatečně kompenzované nudy je násilí a destruktivita.

Většinou se projevuje pasivně, zájem o zprávy týkající se různých zločinů, smrtelných nehod a jiných krvavých a krutých scén, jakými nás neustále krmí tisk, rozhlas a televize. Lidé reagují na takové zprávy dychtivě, protože se tímto způsobem nejrychleji vzruší a zbaví se tak nudy bez jakékoli vnitřní námahy. Při diskusích o účincích násilných scén v televizi a ve filmu se většinou nemluví o tom, že základním předpokladem, aby tyto scény účinkovaly, je nuda. Od pasivního vychutnávání násilností a krutosti je jen malý krok k různým podobám aktivního vyhledávání vzrušení, pramenícího ze sadistického nebo destruktivního chování. Rozdíl mezi “nevinným” potěšením z toho, když někdo někoho ponižujeme nebo zesměšňujeme, a spoluúčastí na lynčování je jen kvantitativní. V obou případech si znuděný člověk vytváří zdroj vzrušení sám, když ho nedostane už připravené a hotové. Znuděný člověk si často opatří své vlastní „mini-koloseum“, kde v malém inscenuje krutosti obdobné těm, které se předváděly ve skutečném Koloseu.

To může být i důvod, proč jsou akční počítačové hry tak populární. A to už nemluvím o let’s play záznamech na internetu, u kterých jsou někteří schopni trávit hodiny sledováním někoho jiného, jak hraje počítačové hry.

Takoví lidé nežijí příliš aktivně a nemají tolik zájmů. S jinými lidmi udržují jen povrchní kontakty. Proto doufám, že vám tento článek pomůže nějakým způsobem otevřít oči a zvážit to, jak „zabíjíte“ nudu vy. Popřípadě se rozhodnete najít nové koníčky.

Článek z velké části vychází z knihy Anatomie lidské destruktivity, kterou napsal Erich Fromm.

Sdílet s ostatními:

Mé blogerské osvícení

Nebudu lhát – svůj blog flákám. A to docela dost. Jednou za pár let přijde krize a člověk neví o čem psát. Zejména pokud chce držet nějakou úroveň, na kterou je zvyklý samotný blogger a jeho čtenáři.
Můj blog byl a je hlavně o tom, co mě zajímá. Díky blogu jsem poznal podobně smýšlející a úžasné lidi. A co mě nejvíce překvapilo, blog mi pomohl dostat se do světa reklamy, kde mám teď úžasnou práci v agentuře, ve které jsem vždy chtěl pracovat.
A vlastně to je důvod, proč píši tato slova. Můj blog se stal mým pracovním nástrojem. Mou vlastní učebnicí, díky které rozumím marketingu a jakým směrem se reklama ubírá. Proto u mě došlo k jakémusi blogerskému osvícení. Už přestávám být jen copywriterem, vlastně jsem jím ani nikdy pořádně nebyl. Jen díky blogu jsem dostal toto označení (nevěřili byste tomu, jak nějaká platforma dokáže ovlivnit vaše „skills“ hodnocení na Linkedin). Moje síla je v nápadech a strategickém myšlení, protože se snažím chápat, jak reklamní kampaně fungují. A přesně tomu bych se nyní rád věnoval na tomto blogu. Nechci jen sdílet kampaně, které se mi líbí. Chci sdílet způsoby, jak kreativci v agenturách přemýšleli nad kampaní, jaké nástroje k tomu použili a jaký měla kampaň dopad. Samozřejmě občas budu s vámi čtenáři sdílet i jiné věci, které mě zajímají.
Věřím, že tento blog chytne svůj už několikátý dech a pevně doufám, že si najde i své čtenáře. A pokud ne, nevadí. Nedělám to kvůli návštěvnosti, ale kvůli sobě.

Brzy se uvidíme u nového článku…

Sdílet s ostatními:

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.