New York – Den sedmý

Nejlepší muzeum nakonec. Museum of Moving Images byl pro mě, jakožto filmaře, hotový ráj. Tolik filmových artefaktů a informací mi podlomilo kolena.
Ale pěkně od začátku. Včera jsem si určil jasný cestovatelský cíl a koupil jsem si kupu lístků na metro, protože se nehodlám zbytek pobytu v New Yorku plazit. Vyrazil jsem na nádraží Grand central, odkud jsem jel metrem až do Queens. Konečně metro vyjelo z tunelu a já viděl okolí města, tak jak vidím ve filmech.

Je vidět, jak se každou stanici mění prostředí města. Když jsem dojel do Queensu, připadal jsem si, jak nad předměstí těch drogových čtvrtí. Ráno, ale moc lidí nebylo. Z metra jsem došel do Flushing Meadow-Corona park. Pokochal jsem se obrovským globusem, zvaným Unisphere (opět obklopené plotem, kvůli rekonstrukci).

Hned vedle bylo Queens Museum of Art, ale otvírat měli až za dvě hodiny. To se mi jaksi nechtělo čekat. Zvlášť, když mám dnes v plánu navštívit víc míst. Vrátil jsem se na subway a s přestupem jsem se dostal do čtvrti, kde sídlí Kaufman Astoria Studio a filmové muzeum. Muzeum je v rekonstrukci a mají obrovské plány.

Naštěstí je otevřeno a kupodivu mají zatím nejlevnější vstupné, co jsem tu za celou dobu pobytu v New Yorku. Platím a jdu dovnitř si prohlédnout exponáty. Hned na začátku mě překvapí školka a nebo první stupeň základní školy (prostě malí haranti). Průvodce jim kladl otázku a vysvětloval co a jak funguje. Překvapilo mě, kolik dětí poznalo Sofii Lorenovou. Pár z nich určitě se rozhodne pro filmovou dráhu. Proč mi takovou možnost nedali mí rodiče? Nejspíš bych chtěl být filmařem a ne veterinářem. Ale kdo ví? Třeba bych pak právě skončil jako veterinář.

Ale zpět k exponátům. Bylo tu vše od mask k filmu Sloní muž, přes scénáře a nákresy dekorací k filmům až po modely měst z filmu Blade Runner. Radost se podívat. Mnoho věcí si lze vyzkoušet. Zvučení, dabing, animace a nebo hrátky před zeleným plátnem. Cítil jsem se jako v sedmém filmovém nebi. Pro jistotu jsem si to celé prošel dvakrát, jestli jsem náhodou nic nevynechal. (odkaz na všechny fotky z muzea najdete zde)

Kryšpín aka movie producent (pro Rionku)

A aby toho nebylo dost. Potkal jsem zde spolužáka z filmové školy. Oba jsme byli překvapení a prohodili pár slov. Šup na metro a jede se až na konečnou. Vracím se na starou známou stanici Whitehall, kde jsem díky svému City passu mohl přeskočit dlouhou frontu a rovnou nasednout na trajekt směrem k soše Svobody. Z vody se mi naskytl krásný výhled na New York. Fotil jsem vše, co se dalo a teď doufám, že aspoň jedna bude stát za to.

Na Liberty islandu byla naštěstí vynikající restaurace. Když je právě čas oběda, je čas jíst. Dal jsem si kuře s oblohou a opečenými chipsy. Myslel jsem, že je to nezdravé. Ale v menu u tohoto jídla měli srdíčko, jako že jde o zdravou výživu. Budu v tom američanům věřit. Jako pití jsem si dal čerstvě vymačkaný pomeranč.
Pošmákl jsem si a obešel Sochu Svobody. Každých 50 metrů jsem si ji blejsknu. Musím přiznat, že jsem si tento památník představoval větší. Bůď jsem zblblej z filmů nebo nevím. Každopádně se jedná o hezký umělecký výtvor, který si zaslouží obdiv.

Cestou zpět do hotelu jsem si udělal malou odbočku do Chelsea, kde jsem si vyfotil hotel. Před žehličkou jsem mrknul na Starbucks umění. Kdosi skládal strom z kelímků Starbucks, které byly zbarveny do jednotlivých odstínů kávy. Účastnit se mohl každý, ale nějak se do toho nikomu nechtělo. Snad to tam pár dní vydrží…