Norodom Sihamoni

V pondělí přijel na týden do Prahy kambodžský král Norodom Sihamoni. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost, ale když jsem s ním v televizi viděl rozhovor v češtině a na dotaz moderátora Který český film máte nejraději? odpověděl Markéta Lazarová, zbystřil jsem pozornost a začal jsem se o něj zajímat.

Životní příběh třiapadesátiletého krále je naprosto unikátní a bezprecedentní. Zejména ve vztahu k České republice. Žádný jiný monarcha k ní nemá tak důvěrný vztah.

Vše začalo v podstatě náhodou. Osmiletý syn krále Sihanuka a královny Monineath se totiž rozhodl, že se stane tanečníkem. Rodiče proto ihned začali shánět, kde by mohl princ dostat taneční vzdělání.

Československé velvyslanectví v Paříži tehdy jako jediné odpovědělo kladně a pro malého Sihamona se začala psát jeho pražská éra. V letech 1962 až 1975 tu vystudoval konzervatoř a následně balet na Akademii múzických umění.

V Praze během svého pobytu bydlel na kambodžském velvyslanectví. Podle svých přátel žil jako nenáročný a pracovitý student.

Na kambodžský trůn usedl v říjnu 2004, ale kvůli tomu, že většinu svého života strávil mimo Kambodžu, ho mnoho krajanů neznalo.

 “Král Sihamoni se vlastně dokonce svým způsobem pořád Čechem cítí,” tvrdí například Jiří Šitler, velvyslanec v Bangkoku. Ví, o čem mluví. V posledních dvou letech se s ním sešel snad desetkrát.

I sám Sihamoni několikrát v minulosti připomněl, jak mu ve druhé polovině 70. let pomáhaly i české písničky. Tehdy jeho i další členy královské rodiny maoističtí Rudí Khmerové uvrhli do “palácového domácího vězení”.

V roce 1976 uvěznili i samotného Sihamoniho, kterému také spálili české knihy přivezené po studiích z Prahy včetně jeho oblíbené Babičky Boženy Němcové. Tehdy mu prý jako vzpomínka zůstaly právě jenom naše písně.

Zdroj: Idnes