I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Jindřich Štreit

Přestože jsem měl plno práce s reklamou do školy. Musel jsem si udělat čas na výstavu fotografií jedinečného fotografa Jindřicha Štreita. Jelikož také pocházím z vesnice a prožil jsem tam značnou část svého života mají pro mě Štreitovy zachycené okamžiky z vesnic také určitou hodnotu a v mnoha případech je vidět, že život na vesnicích je všude stejný bez ohledu na to z jaké doby je.

stranske_1984.jpg

Jindřich Štreit se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně. Vyrůstal v obci Střítež v okrese Vsetín, kde byl otec učitelem. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženat od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.

jindrich-streit.jpeg

Po absolvování univerzity začal vyučovat na základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1998 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.
První impuls k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a romskou tématiku. V letech 1974 – 1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.

techanov_1965.jpg

V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího představitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archivu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní.

arnoltice_1985.jpg

Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1991 – 1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf. Je docentem na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko – přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

dlouha_loucka_kriva1993.jpg

Jindřich Štreit je dokumentární fotograf. Většinou je nazýván fotografem venkova, ale tento konkrétní termín se mi zdá příliš vymezující; je sice faktem, že na většině Štreitových snímků se venkov a jeho obyvatelé často objevují, je to však pouze prostředek pro vyjádření podstaty člověka jako celku. Naskýtá se otázka: Proč tedy Štreit fotografuje právě na venkově, když jeho cílem je zobrazit člověka v celé jeho šíři? Jednoznačnou odpověď neznám; možným důvodem je pro Štreita, který na vesnici žil a žije, lepší patrnost a dešifrovatelnost struktury lidských emocí a vztahů.

krizov_1981.jpg

Autora lze podle mého názoru lépe charakterizovat jako fotografa člověka. Téma lidí, způsobů jejich života, jejich názorů a postojů, jejich vlastností a pocitů prorůstá celým Štreitovým dílem a spolu s prostředím tvoří dva základní stavební prvky. Ty jsou spolu v interakci, navzájem se doplňují, ovlivňují a vytvářejí napětí, často až kontrast.
Fotografovy práce bychom mohli tedy dále dělit na podskupiny: člověk v práci, člověk a televize, člověk sám, člověk ve společnosti, v rodině, starý člověk, člověk a víra … Pro Jindřicha Štreita je fotografie oslavou člověka.

ryzoviste_1981.jpg

Na závěr doporučuji skvělou seminární práci, ze které je použit tento text a kde je navíc rozbor Štreitovy práce.
Oficiální stránky Jindřicha Štreita
Fotografie ve větší velikosti naleznete zde.

Sdílet s ostatními:

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.