Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Letošní FebioFest je ze námi (pro Pražáky) a já jsem opět plný skvělých zážitků. Minulý rok jsem měl pozvánku na závěrečné udílení cen a také na závěrečnou recepci v panteonu Národního muzea. Tento rok jsem měl V.I.P. projekci filmu There Will Be Blood a pozvánku na závěrečnou recepci. Jak už jsem psal minulý rok, zjistil jsem, že skoro neznám nikoho v Praze. Proto jsem byl rád, když pozvánku na letošní FebioFest přijala Alion, jenže ta se mi potom neozvala a tak jsem hledal náhradu. Když už jsem byl v koncích ozvala se mi Adélka. Musel mi jí seslat sám božský Kubrick 🙂 Adélka je má spřízněná filmová duše. S nikým jiným jsem neměl a nemám tolik společného jako s ní. Seznámili jsme se spolu na PFA a každé večerní pondělí jsme se vídali a povídali. Po střední jsem podal přihlášku na Filmovou akademii v Písku – byl jsem přijat a s Adélkou nastalo dlouhé odloučení (ale byli jsme stále v kontaktu přes mobil a Skype). Po třech letech se mi Adélka ozvala, zda jsem v Praze a na FebioFestu. Slovo dalo slovo a já měl s kým jít na FebioFest. O to víc jsem se těšil, že to bude právě Adélka.
Na VIP projekci jsem šel se svým bývalým spolužákem ze střední. Na lístku byl sál č. 14 a uvědomil jsem si, že na Andělu ve Village Cinemas je jen 12 sálů. Na informacích nám řekli, že to je Gold Class a nesměrovali nás správným směrem. Tam nás uvítali vřele a nabídli sklenku sektu. Sedli jsme si do předsálí kde bylo jídlo, pítí apod. V šest jsme šli do sálu a obdivovali ho. Strašně moc pohodlná křesla, hezký stoleček a velké plátno. Na stolečku jsme měli dáreček v podobě balíčku sladkostí. Chtěl jsem služby využít naplno, tak jsme si dali moje oblíbené pivo Stella Artois (v půlce filmu se mi už chtělo na záchod – film trvá 160 minut, vydržel jsem až do konce). Film by úžasnej a křesla byla na mě moc pohodlná, kámoš měl co dělat, aby neusnul. Když film skončil, tak jsem měl hodinu k dobru na setkání s Adélkou. Dali jsme si tedy s kámošem ještě jeden světlý ležák a poté vyrazili každý svou cestou. Před Národním muzeem jsem čekal na svojí filmovou dušičku. Už v dálce jsem ji poznal když přicházela a ona mě také poznala. Mooooc jí to slušelo a hned jsme se dali do řeči co je nového. Vešli jsme do Národního muzea, odložili si bundy a šli dál do muzea. Na schodech do panteonu nás přivítali a nabídli nám skleničky sektu. Procházeli jsme se spolu kolem a povídali si. Hodně jsem mluvil já a Adélka se mě často ptala (i když by to mělo být naopak). Bavili jsme se o škole, filmech, režisérech, hercích, knížkách, hudbě, vlastních zážitcích apod. Dvě nádherně prožité hodiny po kterých jsme společně vyrazili na cestu domů. V metru na Kačerově nastalo rozloučení a slíbili jsme si další brzké setkání. Poté už jel každý svou cestou domů.
Chtěl jsem udělat foto dokumentaci, ale úplně jsem na to zapomněl. S Adélkou jsme se ponořili do našeho světa a okolí pro nás přestalo existovat. Tímto jí ještě jedno moc děkuji a těším se na další setkání ve Faunově Labyrintu 😉
Ahoj, já se staršně omlouvám, že jsem se neozvala, jenže jsem v půlce Febia onemocněla, tedy nemocná jsem už dlouho, akorát teˇto bylo horší. Strašně mě mrzí, že jse ti nedala vědět, ale vážně jsem neměla jak. Jsem moc ráda, že to dopadlo takhle. Že ses alespoň viděl s kamarádkou a tak, protože by mi to bylo vážně blbý, kdybych tě takhle enchala na holičkách.
Ještě jednou promiň.
To je v pořádku, mohla si aspoň do komentářů na svém blogu napsat, že jsi marod a že na konec nebudeš moc.
Tak to je hezké a příjemné setkání.