Poslední den jsem si chtěl užít v plné parádě, ale kupodivu jsem pracoval nejvíc za dobu festivalu. Naštěstí však v půl jedenáctý večer jsem to zabalil a šel se na hotel převléknout. Film Boat That Rocked, který chci vidět už čtvrt roku mě opět minul. Se ho snad dočkám až bude uveden normálně do distribuce. Na hotelu sprška a převlíknul jsem se do společenského. S Petrou jsme vyšli směr hotel Pupp. Už tam bylo docela plno, dostali jsme na uvítanou skleničku sektu s jahodou a s Petrou jsme se rozešli každý jiným směrem. Petra šla hledat zbytek štábu a já šel žrát… tedy ochutnávat dobroty. Hned první mě zaujaly jakési opečené čtverečky brambor se salátem. To byla opravu mňamka a dal jsem si přídavek. Ale malej, aby se do mě vešlo další jídlo.
Následovalo jakési rizoto, které bylo chuťově stejné jako domácí. Přešel jsem na saláty, protože jsem psal dříve, jak mi chutnal. Chutnal znovu, ale našel jsem mezi saláty nějaké maso. Hodně zvláštní studené maso. Bylo to něco z moře a já jsem ochutnal jeden plátek. Fuj! Šíleně hořké a rychle jsem to zajedl paprikovým salátem, abych se zbavil hořkosti na jazyku.

sal-pupp

Pro jistotu jsem si vzal i sklenku bílého vína, abych hořkost zapil jinou chutí. Vyšel jsem ven na terasu, kde jsou další jídla. Opekané steaky jsem měl minulej rok a tak jsem přešel na asijskou kuchyni ve formě nudliček. Hodně pálivé, ale dobré. Opodál už stáli bývalí spolužáci z filmovky a tak jsme hodili řeč.
Navštívil nás i déšt, ale naštěstí se uvolnil stůl se židlema pod stanem, tak jsme si hned sedli. Filip (Jeden ze spolužáků. Ostatní se jmenují Honza a Jakub.) měl chuť na panáka a tak zašel k baru pro čtyři panáky Jamesona. K jeho smůle se na baru platí (všude jinde je vše zadarmo) a tak za ně zaplatil 600 Kč. Opravdu chutnal draze. Poslední jídlo co jsem na závěrečné recepci ochutnal byl jakýsi speciální kebab, který byl též hodně dobrý. Ale snědl jsem půlku a byl jsem nasycen. Docházelo nám pití, tak jsme přešli opět dovnitř do hlavního sálu, kde hraje i hudba. Víno se dopilo, tak jsme si všichni dali pivko. A tady začíná “případ dívky z fotoaparátu”.
Najednou k nám příjde paní, jestli nám neupadl fotoaparát a dává nám do rukou jakýsi černý digitál. My říkáme, že není náš. Ale paní nám ho dala a šla pařit za svým přítelem dál. Koukáme na sebe a potom prozkoumáme foťák. Je funkční a tak ho zapínáme. Podíváme se na fotky a na většině z nich je jedna dívka. Rozhlížíme se kolem, jestli tu nekdě není poblíž, ale nevidíme ji.
Filip zkusí jít za DJ, jestli by nevyhlásil, že se ztratil fotoaparát. Ale DJ nemá mikrofon. Smůla. Bereme foťák a procházíme sál kolem a rozhlížíme se po té dívce. Nikde. Vzdáváme to a Filip pokračuje dál. Prochází ostatní místnosti, sály, venku i vevnitř. Nemůžeme jí najít. Mě už to nebavilo a tak jsem šel za mými spolupracovníky. Pokecali jsme si a připili na příští ročník.

kryspin-hotel-pupp

Začíná být kolem druhé hodiny noční (nebo ranní?) a pomalu se to tu rozpouští. “Hledači dívky z fotoaparátu” to taky asi vzdali a dopíjí poslední pivko. Pak na chvíli k nám příjdou jakési holky z gymplu a bavíme se o tom, jak se dostat na filmovou školu. Petra už se začíná taky nudit a tak to balíme a jdem zpět na hotel. Déšt nám dělá milou společnost a snadno se nám usne.
O pár hodin později vstávám, poslední snídaně na hotelu, nakoupím lázeňské oplatky a v jedenáct vyrážíme všichni do Prahy.

THE END

Pokračování příští rok…

Sdílet s ostatními: