Můj nejočekávanejší den festivalu právě nastal, ale s pár nedostatky. Po snídani jsem šel do Thermalu a na doporučení Bonnie jsem šel na nejnovější film Rozervaná objetí od režiséra Pedro Almodóvara, který byl opravdu pěkný. Jen se mi zdá, že to téma točí pořád dokolečka, jen s jinými herci. Každopádně jeho rukopis díky tomu pozná každý.
Následoval Sam Mendes a “nezávislý” film Away We Go u kterého jsem se skvěle bavil a režisér opět potvrdil své kvality. Hned poté jsem letěl na terasu, kde měla být párty na kterou jsem byl pozván. Ale nikde nikdo. Co to sakra? Zkusim zavolat kámošovi, co tam měl být taky a ten mi sdělil, že to bylo včera. KRUCI! Jak to? Koukám na pozvánku a opravdu je tam včerejší datum. Neeeee! Co se dá dělat, jdu teda na pivko s jinou partou lidí, protože dnes se nic točit nebude. Zbytek štábu pařil nebo dělal něco jinýho do ranních pěti hodin a tak to jde vyspat.
Blížil se konec dne a s ním i Jim Jarmush s filmem The Limits of Control. Opět jsem si sedl na výborné místo, protože přede mnou si sedl samotný John Malkovich!
Hostem byl i hlavní představitel filmu Isaach de Bankole, který pronesl pár slov k výbornému režisérovi a začal film… který byl nějaký nudný. Hodně mě to zklamalo. Malkovich během závěrečných titulků za tmy odešel, aby tam nevznikla tlačenice o fotky a autogramy.
Cesta na hotel a opět spánek.
Month: July 2009 (page 2 of 4)
Pracovní den se tu začíná stávat stereotypem. Ráno kolem deváté vstanu. Dám si snídani, připravím se a jdu do kanclu. Tam dopoledne něco sestříhám a zbytek dne se bavím. Tenhle den však byl spíš čekací. Čekal jsem na večerní čas 22:30, kdy měla začít premiéra filmu Antichrist od Larse von Triera. Do té doby jsem pokecal chvíli s Karlem Ondrkou (své festivalové postřehy píše na gorilla pod předzívkou Gr8escaper), který čekal ve frontě už od 20. hodin, protože se mu nepodařilo sehnat lístek na ten film. Těsně před začátkem se mu ho podařilo sehnat. Pak jsem zašel do kavárny s Bonnie, dal si kafe turka a pokecali jsme. Už máme téměř naplánované i festivalové ozvěny, které se budou konat v Praze ve Světozoru. S blížící se premiérou filmu jsem se vybavil s fatboy pytlem rovnou do sálu, protože jsem věděl, že sál bude narvaný k prasknutí. Film začal přesně a já od prologu věděl, že se dívám na film, který jen tak nezapomenu.
Obrázek je právě z úvodní scény, která mě nadchla. Výborně zpracovaná část a já si vychutnal mysteriózní drama až do konce. Až na pár nedostatků je to zatím Trierovo nejlepší film, který jsem viděl.
Po filmu jsem se vrátil do kanceláře, kde si povídal už zbytek štábu, který byl poctěn dámskou návštěvou. Holky si povídali mezi sebou strašně rychle a když jsem se chtěl zapojit, tak to nešlo. Prostě jsem byl přebit jednou z nich. Však to taky znáte – dámské dýchánky, do kterých se není radno plést. 🙂 Zabalil jsem to a šel na hotel… sprcha… spánek.
Zatím nejpohodovější den na festivalu. Včera jsem se ještě dostal na hotel kolem jedenácté a tekla teplá voda. Hned jsem si napustil teplou vanu a vychutnal si ten okamžik. Zároveň jsem se i krásně vyspal a ráno si vychutnal snídani. Hned na to jsem šel do práce, kde mě vcelku nic nečekalo. Jen jsem sestříhal reportáž s Varhanem Orchestrovičem Bauerem a pak už se jen bavil. Chvilku jsem pokecal s Bonnie o filmech a pak letěl za Jančou.
Janča je holka, kterou jsem poznal na facebooku a teď to bylo poprvé, co jsme se viděli naživo. První čeho si na ní všimnete, jsou jasně výrazné oči. Zvláštní modrá barva, jako by ji v očích vybuchla planeta Neptun a kolem toho byla hromada zářívých hvězd. Pro mě doposud nejkrásnější oči, co jsem kdy viděl. Jsem se musel zeptat, jestli to náhodou nejsou zbarvující kontaktní čočky. Pozbal jsem tedy Janču na kafčo a pokecali venku před Thermalem. Dokud nás nevyrušil déšt a nepřesedli si na terasu uvnitř Thermalu. Když přestalo, šli jsme před Thermal a pořídili si společnou fotku na památku (dodám později, pokud teda na ni budu vypada dobře). Pak už jsem se musel s Jančou rozloučit, ale určitě jsme se neviděli naposled.
Konečně jsem se vyřádil na další reportáži, kde jsem si vyzkoušel motion základy a trošku oprášil Photoshop. Vznikla z toho pěkná koláž a všichni jsme byli spokojení. Teď jsi jdu užít zbytek dne, tak ciao a zase zítra.
Je možné, aby v noci už na hotelu netekla ve sprše teplá voda? Mě už se to stalo potřetí. Nevím, jestli ji vypínají na noc nebo spolubydlící vyčerpají přede mnou. Ale aspoň za těch vysokých teplotách je to příjemné osvěžení. Vstal jsem první, zatímco ostatní byli trošku mimo ze včerejší párty na které byli. Poprvé jsem snídal před devátou a snídaně byla o saláty víc bohatší. Mňamka. Šel jsem potom rovnou do Thermálu, kde jsem chvíli dostříhával včerejší reportáž a vyřizoval věci na netu. Mezitím jsem čekal na zbytek štábu, který přišel se zpožděním.
Nebylo co na práci, tak jsme šli do prvního patra v Thermalu na terasu, kde se pořádala nějaká party. Zdarma pití a zákusky. Dal jsem si sklenku bílého vína spolu s nachos a pálivou omáčkou. O půl hodiny to skončilo, tak jsem se vrátil zpět k práci, kde jsem na povel přestříhal reportáž a čekal na další natočený materiál. Ten jsem dostal až kolem osmé hodiny večerní. Do té doby jsem si lehnul na můj fatboy pytel a zdřímnul si.
Konečně jsem osobně poznal Tomáše Baldýnskýho. Spolupracuje s námi spolu s Františkem Fukou na video verzi Odvážné palce, které brzy budete moc vidět na našem youtube channelu.
Letos mám pocit, že si sem zbytek štábu prostě přišel jen bavit a dělat to, co se mu zlíbí. Jsme tu teda dva střihači, který trávíme většinu času zde v kanclu, ale zbytek prostě někde lítá. Kdyby si vzali aspoň kameru a něco točili, ale oni prostě ne. Celý den tu mám jednu reportáž ze včerejška a čekám až mi k němu dotočí stand-up. Zatím jsem se nedočkal. Asi bych měl být rád a taky se jít někam bavit. To ale nejspíš udělám až ve středu, kdy jsem osobně pozván na jednu recepci a navíc budou skvělé filmy. Jedním z nich je nový film Sama Mendese nesoucí název Away We Go, který bych si nechtěl nechat ujít. Hned na to je ta recepce, takže by to mělo jít jako po másle a bude to snad můj nejlepší letošní festivalovej den.