Dnešní den jsem nazval “Společnost mrtvých deštníků”, ale pěkně od začátku. Včera jsem zalehl do postele brzo a dnes jsem vstal v půl sedmý, což je na mě (pokud nemusím vstávat do práce) nezvykle brzo. Nasnídal jsem se a vyrazil do poklidného, víkendového New Yorku.
Po páté avenue jsem se dostal až k Museum of television & radio. To otvírá až ve 12 hodin. Tak jsem obešel budovu, abych zjistil otvírací dobu MoMA. I zde jsem byl brzo a moje cesta tedy pokračovala dál do Café Carlyle, abych zkusil štěstí na představení Woodyho Allena a jeho jazzové kapely. Smůla, rezervace jsou plné a zbytek je pro hosty Carlyle hotelu. Další zaručený zážitek v háji…
Své zklamání jsem si šel vyléčit do Metropolitan Museum of Art. Právě otvírali a já jsem se v klidu dostal mezi prvními návštěvníky. Vstupné je prý dobrovolné, ale já si zaplatil 10 dolarů a dostal jsem odznáček, abych se mohl označit jako, že jsem podpořil muzeum. Prohlídka mohla začít.
Více fotek z Muzea najdete zde
Tady bych mohl strávit celý den! Je to obrovské a já se občas ztratil. Občas jsem samou expozici šel dvakrát, ale to mi vůbec nevadilo. Tolik památek a umění na jednom místě se jen tak nevidí. Kdybych byl miliardář, zařídil bych něco podobného v Praze. Národní muzeum je oproti tomu nic. Nejvíce z celé historie mě kupodivu zaujalo moderní umění. Nad každým uměním jsem mohl strávit hodiny, sledovat každý jejich detail a přemýšlet o nich. Mají tu taky kus naší historie – Alfonse Muchu.
Po několika hodinách mě přemluvil hlad, abych se najedl. Cestou po páté avenue jsem zašel do McDonalda, kde jsem si chtěl zároveň vyzkoušet platbu kreditkou. Úplně jednoduché a já jsem rád, že nemusím řešit peníze… A už se konečně vracím ke společnosti mrtvých deštníků.
New York mě uvítal deštivým počasím a to ne ledajakým. Lampy a dopravní značky se kymácí. Lidem ulítávají klobouky, čepice a hlavně nejvíce to schytávají deštníky. Vítr jim dává zabrat a oni se pod takovým náporem lámou a ničí. Majiteli nezbývá nic jiného, než se ho zbavit. V ideálním případě ho hodí do koše. V ostatních případech ho hodí na zem a nebo ho nechá unést větrem pryč. Není tu ulice na kterém by neležel jeden z “mrtvých” deštníků. A díky této fotce jsem dnešek nazval: ” Společnost Mrtvých Deštníků” aneb “Dead Umbrella Society”.
Déšť začal sílit na intenzitě a já už byl promočen na kost. Místo plánovaného nákupu v Macy’s jsem zapadl do krámu DUANEreade a nakoupil vše, co je nutné k přežití na hotelu. Sušenky, čokolády a kartón plechovek Coca-Coly. Odtud jsem se co nejrychleji přesunul na pokoj do hotelu a převlíkl se do suchého. Počasí se dnes zjevně nezlepší, takže jsem se rozhodl pro dnešní den udělat pár fotek z hotelu.
Pokračování zítra…
