Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Dnešní den jsem nazval “Společnost mrtvých deštníků”, ale pěkně od začátku. Včera jsem zalehl do postele brzo a dnes jsem vstal v půl sedmý, což je na mě (pokud nemusím vstávat do práce) nezvykle brzo. Nasnídal jsem se a vyrazil do poklidného, víkendového New Yorku.
Po páté avenue jsem se dostal až k Museum of television & radio. To otvírá až ve 12 hodin. Tak jsem obešel budovu, abych zjistil otvírací dobu MoMA. I zde jsem byl brzo a moje cesta tedy pokračovala dál do Café Carlyle, abych zkusil štěstí na představení Woodyho Allena a jeho jazzové kapely. Smůla, rezervace jsou plné a zbytek je pro hosty Carlyle hotelu. Další zaručený zážitek v háji…
Své zklamání jsem si šel vyléčit do Metropolitan Museum of Art. Právě otvírali a já jsem se v klidu dostal mezi prvními návštěvníky. Vstupné je prý dobrovolné, ale já si zaplatil 10 dolarů a dostal jsem odznáček, abych se mohl označit jako, že jsem podpořil muzeum. Prohlídka mohla začít.
Více fotek z Muzea najdete zde
Tady bych mohl strávit celý den! Je to obrovské a já se občas ztratil. Občas jsem samou expozici šel dvakrát, ale to mi vůbec nevadilo. Tolik památek a umění na jednom místě se jen tak nevidí. Kdybych byl miliardář, zařídil bych něco podobného v Praze. Národní muzeum je oproti tomu nic. Nejvíce z celé historie mě kupodivu zaujalo moderní umění. Nad každým uměním jsem mohl strávit hodiny, sledovat každý jejich detail a přemýšlet o nich. Mají tu taky kus naší historie – Alfonse Muchu.
Po několika hodinách mě přemluvil hlad, abych se najedl. Cestou po páté avenue jsem zašel do McDonalda, kde jsem si chtěl zároveň vyzkoušet platbu kreditkou. Úplně jednoduché a já jsem rád, že nemusím řešit peníze… A už se konečně vracím ke společnosti mrtvých deštníků.
New York mě uvítal deštivým počasím a to ne ledajakým. Lampy a dopravní značky se kymácí. Lidem ulítávají klobouky, čepice a hlavně nejvíce to schytávají deštníky. Vítr jim dává zabrat a oni se pod takovým náporem lámou a ničí. Majiteli nezbývá nic jiného, než se ho zbavit. V ideálním případě ho hodí do koše. V ostatních případech ho hodí na zem a nebo ho nechá unést větrem pryč. Není tu ulice na kterém by neležel jeden z “mrtvých” deštníků. A díky této fotce jsem dnešek nazval: ” Společnost Mrtvých Deštníků” aneb “Dead Umbrella Society”.
Déšť začal sílit na intenzitě a já už byl promočen na kost. Místo plánovaného nákupu v Macy’s jsem zapadl do krámu DUANEreade a nakoupil vše, co je nutné k přežití na hotelu. Sušenky, čokolády a kartón plechovek Coca-Coly. Odtud jsem se co nejrychleji přesunul na pokoj do hotelu a převlíkl se do suchého. Počasí se dnes zjevně nezlepší, takže jsem se rozhodl pro dnešní den udělat pár fotek z hotelu.
Pokračování zítra…