Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Vídeň, jídlo, čokoláda a nákupy

Bez mapy a průvodce vyrážím do Vídně – města hudebních skladatelů. Jediným důvodem je výstava mého nejoblíbenějšího malíře René Magritteho v Albertině. Tentokrát však jedu sám, jako tomu bylo i do New Yorku.
Počasí se rozhodlo zpestřit mi cestu bílou pokrývkou sněhu, která napadla přes noc. Kdyby sníh měl barvu korkového dřeva, tak jsem si mohl vynahradit poušť v Dubaji, kterou jsem bohužel nestihl navštívit. Při přejezdu česko-rakouských hranic sníh z polí zmizel a byl nahrazen hromadou větrných elektráren. Cestou jsem se začetl do knihy Já se nebojím (Niccolò Ammaniti) a celou jsem ji přečetl jedním dechem. Jedna z nejlepších knih, co jsem doposud měl možnost číst a nebál bych se ji vůbec zařadit do TOP 3.
Na autobusové nádraží jsem dorazil přesně na čas ve 13:20 a od té doby jsme se z paměti začal řídit heslem Praterstern Bf‎ – U2 – Karlsplatz – Rolex – Starbucks – Opera Suits, což jsou jediné vizuální body, podle kterých se dostanu do apartmánu bez mapy a průvodce. Bylo to snadnější, než jsem čekal. Jako bych tu už někdy byl.

P1030845

Když jsem se uvelebil na apartmánu, tak náhle vyšlo slunce. Nechávám tedy čepici na pokoji a vycházím ven v domnění, že mě budou hezky hřát sluneční paprsky. Obejdu jeden blok a stojím přímo před Albertinou. Ověřil jsem si, zda má otevřeno i v neděli a vyrazil nejbližší ulicí dál do středu Vídně. Ale první ulice mě hned zavedla do obrovského parku na jehož kraji byl obrovský skleník, jenže zdání klame. Ve skutečnosti se jedná o krásnou restauraci Palmenhaus.

P1030850

Bohužel bylo plno a tak jsem pokračoval dál. Na druhém konci parku přes ulici jsem zahlédl kino s mým oblíbeným značením filmového programu. Kombinace The Girl With the Dragon Tattoo, Carnage a The Third man tomu dává krásný vintage look.

The girl with the dragon tattoo

Pokračuji dál do muzejní čtvrti, kde si uvědomuji, že víkend na Vídeň je fakt málo. Snad na každém rohu je nějaká obří socha. Vídeň je velice podobná Praze, jen více zaměřená na osobnosti, kterým vzdala čest.

P1030863

Největší tajemství však skrývají malé uličky a já se díky nim náhle dostal před Cafe Griensteidl, kde to atmosférou připomíná pražský Louvre nebo pařížskou Angelinu. Sedám si do červeného křesla k oknu a objednávám si Alt Wiener Suppentopf, což je nudlová polívka podle vídeňského receptu. Fitnessteller – grilovaná kuřecí prsíčka na chlebu s oblohou. A nakonec Schoko Elizabeth. Čokoláda s kapkou alkoholu a šlehačkou. Velice jsem si pochutnal a mohl tak vyrazit opět do ulic Vídně.

P1030871

Abych se přiznal, tak mými orientačními body byly věže katedrál a kostelů. V jejich kruhu jsem počítal, že se nachází střed Vídně a tudíž i památky. Neměl jsem tušení, kam mě to zavede. Nakonec jsem došel až ke kostelu Votive (Votivkirche) a trošku mě mrzelo, že polovina památek je v rekonstrukci.

P1030885

Začalo se stmívat a já zapadl do další boční uličky o které jsem si myslel, že mě mohla zavést zpět na apartmán. Narazil jsem však na jednu pasáž, kterou jsem se rozhodl projít. V ní jsem narazil na čokoládovnu, toho jsem využil a nakoupil pár krabic pro rodinu, přátele a kolegy z práce.
Pokračoval jsem dál a najednou zase stojím u Cafe Griensteidel. Váhám, jestli to vzít přes Hofburg palace, ale nakonec dám přednost uličce plné obchodů, které procházím. Než dojdu ke katedrále svatého Štěpána, tak v rukou držím nákupní tašky. Výprodeje jsou zlo!

P1030892

Jelikož jsem na náměstí, ze kterého vede spousta uliček, tak nevím, která přesně vede k mému apartmánu. Zkusím tu, kudy se hrnou davy lidí a vskutku, už vidím opět ceduli Rolex a Starbucks.
vycházím do druhého patra a ulehám do postele. Dám si cappuccino a napíšu pár pohlednic. Abych s nim neztrácel zítra čas hledáním postovní schránky, tak jdu opět do ulic, tentokrát noční Vídně.

P1030894

Obejdu Operu, pak cestou koupím čínské nudle v krabici a hned vedle stánku narazím na poštovní schránku. Takže jedna starost vyřešená. Jdu skrz Stephenplatz a zkouším dojít co nejdál. Abych to neměl krátký, tak kličkuji bočníma uličkama, Ale stejně za chvíli dojdu k mostu Schwedenbrücke, který přecházím a všímám si obrazů visících na nábřeží. Scházím po schodech k nim a je to tu trošku strašidelný. Nikde ani noha. V Praze bych se na podobném místě bál projít. Tady ve Vídni to určitě je bezpečné, že? Jsou tu samé sochy a obrazy. Na konci této umělecké části nacházím ceduli, ž se jedná o projekt Agora.

P1030908

U druhého mostu Aspernbrücke vycházím nahoru do ulic a vracím se směrem na apartmán. Cestou narazím na další pasáž a v ní je úžasná vinárna Figlmüller.

P1030917

Bohužel je tam plno a tak pokračuji dál až se objevím v zadní části Stephenplatz. Smrdí to tu jako ve stáji a já se zamyslel, kam vlastně přes noc drožkaři dávají své koně? Jezdí jich tu tolik, že by to zaplnilo celou katedrálu svatého Štěpána…
Pokračuji pěšky dál, začíná padat sníh a ulicí se line hudba ze saxofonů. Dojdu ke skupince mladých muzikantů, kteří jsou oblečeni jako instalatéři s helmou na hlavách a právě dohrávají píseň pro skupinku chichotajících se holek. Lidé jim tleskají a baví se.

P1030923

V devět hodin večer vcházím do svého pokoje, udělám si na zahřátí čaj, poté sprchu a ulehám do postele. V nohách cítím příjemnou úlevu a rázem na to usínám…

2 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *