Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
V cestování jsem se posunul na další level. Od rozhodnutí, že se někam vydám, po okamžik, kdy nastupuji do dopravního prostředku s baťohem na zádech, stačily dvě hodiny. Jedu do Berlína. Se svou přítelkyní. Nápad na cestu už padl den dříve, ale koupě vlakové jízdenky je možná minimálně tři dny před odjezdem a autobus Student Agency měl vyprodanou zpáteční trasu. Poté, co jsem dnes v práci dal výpověď, mám čistější hlavu a tak jsem našel nejrychlejší možnost, jak se dostat do Berlína, sehnat levný hotel a v klidu se v neděli vrátit. Od koupě jízdenek a rezervace hotelu jsem běžel domů si zabalit věci a co nejrychleji se vydal na autobusové nádraží Florenc, kde za hodinu vyráží autobus. Luci (ano, tak se jmenuje meine liebe) přišla s malým kufříkem a společně sedáme na svá místa. Opouštíme vroucí Prahu a přivítá nás bouřlivý Berlín. Přesně na čas dorazíme na autobusové nádraží Messe Nord.
Přemýšlíme nahlas, jak se dostat na linku metra U2 a slečna sedící v autobuse za náma nám poradí směr. Ale stejně nám to nedá a zkoušíme opačnou stranu, kde jsme viděli ceduli metra. Slečna však měla pravdu a my se procházíme po vlhkém chodníku směrem ke stanici Kaiserdamm.
Koupím lístky v automatu, který je podobný pařížským. Jen mají citrónovou barvu a neberou kreditní karty. Svezli jsme se 2 stanice na Bismarckstraße, kde jsme chvíli hledali náš hotel Leonardo. Check-in prošel bez problémů a už jsme na pokoji, kde Luci objevila v televizi seriál Glee, tak se nezastavila a tančila u každé písničky. Já jsem zjistil, že koupelna má červené světlo, tak jsem vyzkoušel přendat fotky z polaroidu z vybité expirované krabičky do nové s funkční krabičkou. Uvidíme zítra, jaký vliv měly moje prsty a červené světlo na film. Pak jsme šli spát, ale pro Luci bohužel byly polštáře nepohodlné. Nakonec mi však usnula a já se probudil o osm hodin později do zataženého Berlína. Luci v posteli už není, tak si říkám, jestli mi neutekla někam pryč na snídani. Naštěstí vyšla z koupelny v krásných zelených šatech, tak mi spadl kámen ze srdce. Chvíli řešíme co na sebe, protože počasí nevypadá slibně. Nakonec jsme zvolili letní styl a vyšli ven do metra, kde do automatu dávám svých posledních 15 euro na celodenní jízdenky.
Svezeme se metrem na Postdamer Platz, kde jsme se snažili zorientovat. Všude mají výborné značení, tak jsme rychle našli směr k Checkpoint Charlie kolem Berlínské zdi. Překvapivě je tu málo turistů, že by to bylo počasím? Turisti přijíždějí autobusem v hloučku a nikdy se neroztrhnou. Procházíme kolem bývalé budovy Stasi a dostáváme se k Checkpoint Charlie, kde je kus historie obklopují kavárny, McDonald a obchody se suvenýry.
Vcházíme do příjemné kavárny Einstein a objednávám dvě kapučína, čokoládový muffin a dortík z listového těsta s jahodami. Obsluha mi však oznámí, že neberou karty, takže na chvíli vyběhneme ven, kde si vybereme u nejbližšího bankomatu peníze, vrátíme se objednávám znova.
Chutnalo to báječně a během sezení se roztrhla obloha, Slunce rozzářilo Berlín i náš úsměv. Pomalu se vracíme směrem k Postdamer Platz. Na chvilku se zastavíme u Berlínské zdi, kde si prohlédneme Berlín ve fotografiích v období 1938-1950.
U Postdamer Platz si projdeme obchodní centrum Arkady, abychom se více zorientovali a našli Sony Centrum, kde je krásné náměstí pod střechou.
To jsme si celé prošli, abychom zjistili nabídky restaurací. Nakonec jsme vsadili na jistotu a zašli do Vapiana, kde jsem si dal svou oblíbenou pizzu Margaritu, Luci si dala špenátovou, k tomu fresh juice a citronádu. Spokojeně najezení jsme vyrazili do filmového muzea, které mě naprosto nadchlo. Je věnované výhradně německému filmu a tvůrcům od počátku po současnost. Vždycky, když navštívím takové muzeum v zahraničí, toužím udělat stejné muzeum v Čechách. Velmi se mi líbila část věnovaná Marlene Dietrichový, která byla miláčkem showbyznysu. Měla tolik obdivovatelů, kteří jí psali milostné dopisy a dávali jí dary, dokonce i Ernest Hemingway.
Po dvou hodinách jsme vyšli ven a vzali to k Brandenburské bráně přes Tier garden, ten se bohužel změnil na Hunday Fan Park, kde se na plátno promítá večer fotbal a čepuje pivo. To mě naštvalo, protože jsem si nemohl pořádně vyfotit bránu. Odtud vyrážíme k pomníku obětem holocaustu, kde si pořídíme pár snímků. Víc než pomník, mi to připomíná obyčejné bludiště.
Další zastávkou je Bebelplatz, kde je památník Denkmal der Bücherverbrennung. Je tu však spousta lidí, protože se tu chystá koncert živé hudby a my ten památník nemůžeme najít. Zeptám se místních a ti mi ukážou směr, kde se nachází. Dojdeme k prosklené zemi, kde se v podzemí skrývají police na knihy, ale Slunce tak září a sklo je špinavé, že není dovnitř vůbec vidět.
Pomalu se blížíme k televizní věži, ale potřebujeme si na chvilku odpočinout, tak si před berlínskou katedrálou leháme na trávu v parku a nasáváme letní atmosféru, kde děti skotačí ve fontáně, lidi si čtou na lavičkách, nebo si na trávě hází frisbee. V nohách začínáme cítit únavu, ake vydáváme se k poslednímu a hlavnímu programu dne.
Televizní věž je jen kousek od nás, ale nějak nemůžeme najít vchod. Nejdříve to vypadá, že je televizní věž zavřená, ale zkusíme to obejít a tam najdeme vchod. Koupíme si lístky přes bankomat, ale nahoru můžeme až za půl hodiny. Rozhodneme si sednout někam do Starbucksu a dát si ledové frappuccino.
V tomhle horku by něco osvěžujícího bodlo. Jdeme na Alexander platz, kde se nachází stylové hodiny. Tam nás osloví člověk v poutech a začne na nás mluvit německy. Řekneme mu, že umíme pouze anglicky a on se snaží najít někoho ze své skupiny přátel, kteří anglicky umí a vysvětlí nám, o co tu běží. Jde o ženicha, který takhle od lidí vybírá symbolický peníz (50 centů nebo euro) a on je nechá si z pytlíku vylosovat ruličku papíru, na ní jsou různé ceny a je tam možnost vylosovat osvobození spoutaného ženicha. Já si vylosoval číslo 97 a vyhrál tak jeden mini party drink.
Vydáváme se dál hledat Starbucks, ale nenacházíme ho, tak zkusíme Dunkin’ Donuts, kde si objednáváme banánové ice latté, jenže když obejdeme televizní věž z druhé strany, tak na druhé straně vchodu narazíme na Starbucks! To naštvalo.
Nahoře jsem si musel vychválit výhled. Nebe bylo bez mráčků a my viděli na celý Berlín ze všech stran. Na chvíli jsme si odpočinuli a vrátili se na Postdamer Platz, odkud jsme se šli podívat k letnímu kinu. Začínají až za dvě hodiny – tj. v 22 hodin a dávají film Nedotknutelní.
Vracíme se zpět k náměstí pod střechou, kde se bohužel nemůžeme rozhodnout, do které restaurace zajdeme na večeři. Změníme plány a metrem se svezeme směrem zpět k Alexander Platz, jen ještě jednu stanici dál, kde se má nacházet stará fotokabina. Hledám ji u metra, ale marně. Poptám se dvou holek v parku, které mě dokonale nasměrujou. Už jsem blízko, ale stále ji nemohu najít, tak se zeptám dalších dvou kluků a ti mi řeknou, že je hned u restaurace 20 metrů před náma. Pořídíme si fotky na památku, ale je tu ještě jeden klučičí pár pod vlivem alkoholu, kteří se baví.
Vypadá to, že tahle fotokabina pořizuje spoustu zajímavých fotek opilých lidí. Vlastně celkově mám pocit, že jsme ve čtvrti, kde se mladí rádi setkávají a popíjí. Po vyvolání druhé série fotek se už definitivně vracíme na hotel přes polovinu města v teplém vagónu metra.
Dorazíme na hotel úplně vyčerpaní a já ještě skočím pro půlnoční kebab k večeři. Po sprše ulehám do postele a já si uvědomím jednu věc, která mi nedala spát. Vzpomínka zasahovala do minulosti, kde se toho tolik stalo a zároveň nestalo. Díval jsem se do zdi, která se začínala osvětlovat blesky, které byly čím dál intenzivnější. V půl třetí jsem vstal a podíval se z okna. Naskytla se mi neskutečná podívaná. Noc zářila jako za neintenzivnějšího světelného dne, jako by někdo bombardoval Berlín. Probudilo to i Luci, zatáhl jsem závěsy a pak se pokusil znovu usnout.
Nevím, kdy jsem se vydal do říše snů, ale ráno už mě probudilo pohlazení od Luci. Je čtvrt na devět a nebe je opět bez mráčků, jako by se v noci vůbec nic nestalo. Třeba to byl jen nějaký špatný sen.
Necítil jsem se nějak unaven na to, že jsem spal tak málo hodin. Při balení jsem si dal malou snídani v podobě kávy a kávenky, napsal pár pohledů a nakonec se odhlásili z hotelu.
Metrem se svezeme dvě stanice k parku, kde si projdeme bleší trh. Je tu naprosto všechno. Od starých psacích strojů až po porcelánové nádobí. Přecházíme most a najednou se mi vybije baterie ve foťáku. Vejdeme do parku a už v nohách opět cítíme únavu.
V anglické zahradě je krásný malý parčík, kde si na chvíli sedneme a pak obcházíme jedno velké sídlo, které je všude střežené kamerami. Před hlavním vchodem se fotí celá rodinka a neustále vymýšlí nové a nové pózy, jak by se před prezidentským palácem mohli ještě vyfotit. My se rozhodneme jít napříč parkem po ulici Bellevueallee, která nás dovede až Sony Centre. Chceme totiž na oběd do americké restaurace Andy’s Diner & Bar, kde dávají velké porce hamburgerů a hranolek. K tomu si objednávám ještě Sprite. Částečně mi to připomíná českou verzi restaurace James Dean. Obsluha je velice milá a měl jsem co delat, abych do sebe dostal celé menu. Naším posledním cílem je někde sehnat známky. Doposud jsme neměli úspěch, zatímco Luci píše pohledy svým kamarádkám, já se rozhodnu hledat známky. Ale marně. Prošel jsem místa, kde jsem si říkal, že by se daly sehnat. A nic, vracím se zpět pro Luci do restaurace a spolu volíme poslední možnost – spodní část nádraží Postdamer platz. A vskutku jsem to našli! Je tu trafika spojená s poštou, kde se prodávají známky. Máme vyhráno. Naposled is sedáme na náměstí, kde dopíšeme zbytek pohledů a můžeme vyrazit zpět do hotelu, abychom si vyzvedli zavazadla. Zbývá 55 minut do odjezdu, všechno klape jako hodinky a my se ocitáme uvnitř autobusu Eurolines.
Bohužel krásné chvilky utíkají strašně rychle…
Skoro az poeticky napsano 🙂 Hezke a dik za inspiraci – zaprve se do Berlina chystam, zadruhe jsem prave prijel z Vidne a chci o tom taky tak nejak blognout 🙂
Krasne napsane! Muzu se zeptat cim je to focene (pekny lomo efekt). Dekuju.
@Martin: Tak se budu těšit na zápisky z Vídně.
Lukas: Fotím na Panasonic Lumix G2, ale upravuji ve Photoshopu s filtry od night-fate
Berlín je tak krásný. Úplně jiné město než Řím nebo Paříž. Nikdy se mi neokouká. Moc krásné fotky, hlavně tak jak spolu sedíte na trávě. Píšeš cestovatelský deník?
@kyselina: Cestovatelské deníky rád píšu. Vlastně všechny zápisky můžeš vidět tady. Já si to píšu ručně do moleskine a pak to přepisuji.
loved this post! adorable photos! 🙂
Díky za tipy. Za pár dní do Berlína jedu. Těším se až budu moci napsat podobně hezký článek.
A máš moc krásnou přítelkyni. Luci je jistě zázrak 🙂