Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
… a pevnýma nervama. Ležím teď v posteli v bytě Mattea, který nám pronajal svůj volný pokoj díky službě Airbnb. Je to jen kousek od hlavního nádraží Termini v Římě a já jsem se přesto málem zhroutil první den. Ale nepředbíhejme. Pěkně od začátku. V České republice je státní svátek a já s Luci vstávám po osmé hodině. Zabalíme si zbytek věcí do kufru a vyrazíme do podzimních ulic Prahy až na Letiště Václava Havla. Vyzvedneme si letenky a před odletem se snažíme najít místo, kde by se mohla Luci najíst. Všechno je drahý, ale nakonec si koupí bagetu za 65 Kč.
Máme odlétat z brány D2, jenže půl hodiny před odletem nám oznámí, že se máme přesunout na C4. Bylo to způsobeno zpožděním letadla. Zděsil jsem se, zda se nebude opakovat stejná situace jako v Londýně. Naštěstí jsme si do letadla sedli o půl hodiny později. Posadili nás k nouzovému východu, takže máme krásně spoustu místa na nohy. Má posedlost pozorovat okolní cestující se zmírnila, přede mnou seděl jeden postarší lesbický pár, jinak všude kolem nás seděli děsně ukecaní Italové.
Po vzlétnutí začali nosit nápoje s jídlem a já se těšil, že se zase pořádně občerstvím jako při letu do Londýna, kdy jsem letěl stejnou společností SmartWings, ale tentokrát chtěli za všechno peníze. Hned jsem si vzpomněl na AirAsia, kde se platilo úplně za všechno. V tu chvíli mi začal stoupat krvní tlak. Žádný oběd. Snažím se hlad zahnat aspoň bonbónama.
Hladké přistání na letišti mi trošku zkazilo zatažené počasí. Nebo se mi to aspoň tak zdálo. Časem se totiž vyjasnilo. Vyzvedli jsme si zavazadla a celkově tohle letiště považuji za druhé nejhorší, které jsem viděl. Hned po Ukrajině. V informačním stánku si koupíme Roma Pass a o kousek dál jízdenku na autobus.
Nasedneme do něj, ale mají tam šíleně spuštěnou klimatizaci. Cesta na Termini trvala hodinu, ale uteklo to rychle. (Pozn. je to 7 hodin od snídaně a já stále do ničeho nezakousl.) Na Terminise zpaměti vydáváme směrem k bytu Mattea. Občas si cestu zkontroluji na mapě, ale bez problémů tam trefíme. Jediným mínusem je ten šílenej provoz. Všude na sebe lidi troubí a zelená na přechodech pro chodce neznamená, že můžou bezpečně přejít cestu. Krevní tlak mi stále stoupá. Kontaktuji Mattea a ten nám běží naproti. Ukáže nám byl a předá klíče. Na chíli se natáhneme na postel a řešíme, co se zbytkem dne.
Rozhodli jsme se zajít na Monte Pincio, odkud je prý krásný pohled na Řím při západu Slunce. Procházíme se podél magistrály Lorso D’Italia a objevujeme jakési podchody, které se však nepoužívají. Žijí v nich totiž pravděpodobně bezdomovci a feťáci. Ostatně, bezdomovců je tu docela dost.
Když jsme dorazili na Via delle Magnolie, tak Slunce už bylo fuč. Na Piazza del Popolo se odehrávala jakási ekonomická akce. Chvilku posedíme u monumentu a rozhodneme se jít ulicí Via del Babuino až na metro Spagna. Mineme první restauraci, ale nejsem si s ní jist. Nikde neuvádí ceny. Teď už nervy se mnou lomcujou ze strany na stranu. Na náměstí nasedneme na metro, které nás odveze zpět na Termini, kde s jistotou vím, že je aspoň nějaký McDonald.
Objednáváme si dvakrát McMenu a místo toho dostanu jen sendviče Crispy McBacon. Nervy jsou v drancu! Vzdávám to a vracíme se na náš byt. Zkusíme ještě jeden supermarket, ale tam už nás nepustí, protože právě zavírají. Poslední možností jsou Indové a jejich večerka, která opět nemá u ničeho cenovky. Nejstaršímu z nich dáme balíček muffinů a Coca-Colu, ten něco řekne mladšímu u pokladny a ten nám sdělí 5 EUR a 50 centů. Namastili si na nás kapsy a měl jsem sto chutí jim to vrátit. Na bytě si dávám sprchu, nechám si namasírovat nohy, napíšu si do deníku veškeré předchozí události a vyčerpán jdu spát.
Druhý den vstaneme až v devět ráno. Předchozí noc jsem totiž zatáhl rolety, přes které se k nám nedostaly ranní paprsky slunce. Nasnídáme se, připravíme a vyrazíme pěšky na Termini. Už teď ráno začíná být vedro, ale metro je chladné i přes narvané vagóny. Vystoupíme u Kolosea a s velkým davem dalších cizinců se blížíme k bojišti gladiátorů.
Díky Roma Pass nemusíme řešit lístky a hned vstupujeme dovnitř, což mi udělalo radost. Fronta k pokladnám se totiž táhla několik stovek metrů ven. Uvnitř átria se mi vybavují všechny možné filmy, které se tu odehrály. Je to obrovský monument, který právem obdivuje spousta lidí.
V pravé poledne vycházíme ven a kolem Foro Romano dojdeme až na Piazza Campidoglio, kde se osvěžíme u malé studánky na pitnou vodu a obdivujeme další obrovské sousoší. Další zastávkou jsou ústa pravdy, ke kterým dojdeme přes Via Luigi Petroselli. Před kostelem Santa Maria in Cosmedin se táhne další fronta, ale naštěstí menší. Každej má povolenou jen jednu fotku. Do kostela se nesmí v odhaleném tílku ani v kraťasech, takže se cpeme přes frontu zpět ven.
Trocha odpočinku chceme strávit na ostrově Isola Tiberina, na který vede jeden z 21 nejkrásnějších mostů v Římě. Na něm nás osloví jeden pán, že potřebuje podpis na petici, když mu však naznačím, že nerozumím, tak se zeptá, odkud jsme. Následně nám odpoví perfektní češtinou “Podpis proti drogám”.
Za kostelem svatého Bartoloměje si sedneme do stínu a nabereme sílu na cestu zpět k apartmánu. Projdeme to přes Circo Massimo, kde se odehrává jakýsi farmářský veletrh.
Metrem se svezeme na Termini a tam v supermarketu koupíme jídlo a hlavně pití. Luci si jde odpočinout na apartmán a já jdu vyzkoušet restauraci, která je pod naším bytem. Objednám si pizzu a La Creme, když mi však obsluha řekne, že nemají do něj jednu přísadu, tak si objednám místo toho kapučíno. Oběd to byl úžasný a platím kartou. Při vstupu do apartmánu zjistím, že mi stejně naúčtovali i to La Creme, které jsem ani neměl. Zatracení Italové! Po odpočinku vyrážíme směr na Španělské schody.
Je to tu hlava na hlavě a těžko se hledá místo k sednutí. Kde jsou ty doby z filmu Prázdniny v Římě? Na dalším místě to bylo stejně narvané jako na schodech. Fontána Di Trevi je jedno z nejkrásnějších míst. Kdyby tady ale nebylo tolik cizinců. Co všechno dokáže jeden jediný film…
Jeden z největších zážitku je však zmrzlina. Dali jsme si společně kokos a banán. Tyto chutě jsme si vychutnávali cestou k Panteonu, kde jsme si sedli ke kašně, abychom si pošmákli na zbytku zmrzliny. Vnitřek Panteonu byl dechberoucí. Slunce se odráželo z otevřené střechy a zahlédl jsem i hrob Raffaella Sanzio da Urbino.
Naší dnešní poslední zastávkou je náměstí Piazza Navona plná amatérských umělců. Jeden děda tu zpíval na playback všechny starší jazzové pecky a stejně mu lidé dávali peníze. Slunce pomalu zapadá a my nemůžeme najít pohlednice, které by ilustrovali záběry z filmů. Nechápu proč. Vracíme se na Spagna, kde je metro narvané k prasknutí a my se do něj málem nedostaneme. Na Termini tentokrát v supermarketu Conad koupíme víc věcí, abychom měli na večeři i zítřejší snídani. Přijdeme na apartmán a Matteo vyráží na zábavu do nočního víru velkoměsta. V půl desátý usínáme vyčerpáním.
Náš poslední celý den v Říme začíná v osm hodin, kdy se po přípravách vydáme do Vatikánu, ale v metru to bylo narváno lidma, kteří měli stejné plány jako my. Aby ne. Poslední neděle v měsíci je do Vatikánu vstup zdarma. Vystoupíme na stanici Ottaviano San Pietro a fronta končí téměř u náměstí svatého Petra. Čeká nás tak kilometr hlemýždí chůze, ale o hodinu později se konečně dostáváme dovnitř.
Zde se nachází spousta starých artefaktů a já nemůžu říct, zda mě to uchvátilo víc než muzeum of history v New Yorku. Ale jedno je jisté. Michelangelova malba Zrození Adama na stropě Sixtinské kaple je neskutečně malá a téměř jsme ji mezi ostatními malbami okolo nenašel. Možná to bylo tím, že místnost nebyla dostatečně jasná a tak jsem se nemohl pokochat detaily.
Trapný paparazziho pokus
Snažíme se dostat zpět k východu, ale davy lidí nás brzdí. Všechno tu jde tak pomalu a zdá se mi, že ve Vatikánu je přelidněno. Člověk si ani pořádně neužije všechno, jak by chtěl.
Naši další destinací je Maxxi – muzeum moderního umění. Trošku máme problém s nalezením dopravního spojení, které by nás tam dostalo, ale nakonec sjedeme metrem na Flaminio – Piazza del Popolo, odkud jede tramvaj č. 2 přímo k muzeu. Budova zvenčí vypadá netradičně, i ten park před ní. Uvitř si sedáme na sedačky, protože z toho Vatikánu jsme děsně unavení. Pak si díky Roma Passu vyzvedneme lístky zadarmo a jdeme si prohlédnout pár exponátů, které se tu nachází.
Vypadá to, jako by muzeum bylo stále ve výstavbě a moc tu toho k vidění není. Rozsáhlá je tu expozice ohledně několika známých architektů z celého světa. Po prohlídce už to vzdáváme a chceme se co nejrychleji dostat domů. Do toho začala hustě pršet, takže si na Termini dáme pozdní oběd. Nakoupíme pohledy a jídlo v Conadu na večer i poslední zítřejší snídani v Itálii.
Poslední den se udělalo hezky. Zabalili jsme si věci a nechali Matteovi vzkaz i s klíčky od bytu, protože se nenacházel doma. Na Termini jsme si ještě prošli pár obchodů a já si koupil k obědu Panini, protože v letadle zase určitě nic nedostanu. Trošku máme chaos v nalezení autobusu, který by nás odvezl na letiště, ale to se nám nakonec podaří a o hodinu později vstupujeme do moderní letištní haly, která už vypadá lépe. Takže měním názor, že se jedná o druhé nejošklivější letiště. Dáme si ještě naposled italské kapučíno a pak už vstupujeme do letadla, které je pro změnu plné Čechů. Sedíme úplně vzádu a vedle nás sedí asiatka, která nemá problém mít po celou dobu letu zapnutý mobil a SMSkovat. Naštěstí jsme přistáli v pořádku. Jen ta Praha by mohla být ještě chvíli teplejší.
Tu pizzu ti naúčtovali určitě proto, že sis odpoledne (nebo snad k večeru) objednal cappuccino. V Itálii vrchol buranství, cappuccino se pije ráno k snídani, ne po celý den 🙂
🙂