Kreativita Startupy

Proč talentovaní lidé opouštějí vaši reklamní agenturu

V poslední době si můžete v české reklamě všimnout exodu talentovaných lidí. Nejdříve to byli lidi na vyšších pozicích, kteří získali nabídku do zahraničí (Martin Jaroš) nebo se přesunuli do startupového světa. Jedním z nich je i Radovan Andrej Grežo, který je zastáncem rozsáhlejšího odměňovacího systému pro zaměstnance. Podle něj jsou každoroční odměny málo. Lidi chtějí mít pocit zajímavé práce a osobního vlastnictví. Přesun se tak začíná projevovat i u mladých kreativců, programátorů mobilních aplikací, accounťáků apod. A můžeme je za to vinit?

Startupy nabízejí stejné nebo lepší platy než agentury a k tomu více výhod a příležitostí, jak se posunout kupředu. Společnosti berou designéry a programátory in-house poté, co si uvědomily, že utrácejí spoustu peněz za nekvalitní práci. Čistá hra výrobků a designérských studií se rychle mění s mladými a talentovanými tvůrci. A samozřejmě, technologie už je jen malou překážkou k zahájení vlastního podnikání. Oproti tomu agentury stále lpí na stejných myšlenkách, nástrojích a způsobu práce. To snižuje loajalitu zaměstnanců a průmysl si tak libuje v průměrnosti. Radovan v tomto směru dodává, že agentury by potřebovaly změnit uvažování a přestat fakturovat jen svoje hodiny jako službu. Budoucnost je spíš v kombinaci vlastního produktu a služeb nabízených klientům. Díky tomu dokážou produkovat zisk i v průběhu noci (stačí vzpomenout produkt PostHeads od agentury Bubble, nebo Costlocker spadající pod 2FRESH). Tvorba takového in-house produktu může být také mnohem zajímavější pracovní náplní, než jen práce na zadání od klienta.

Talent a touha mladých kreativců je tu pořád, ale agentury se musí pokusit zastavit krvácení a vytvořit místa, kde lidé budou chtít využít své dovednosti k vybudování velkých věcí pro klienty a uživatele. Jinak bude exodus talentů dále pokračovat. Ale než to agentury budou moci změnit, musí nejdřív pochopit, proč svou mladou kreativní krev vlastně ztrácejí.

Zde je malý, ale pádný seznam, který je sestaven z mých myšlenek a z toho, co jsem slyšel od lidí z různých reklamních agentur. Proč talentovaní kreativci opouštějí agentury:

1. Berete zakázky na hovno.
Chápeme to: jste agentura a je třeba, aby se jelo naplno. A tak přijímáte spoustu zakázek, abyste zaplatili lidi. Ale my ve stejnou chvíli očekáváme, že budete mít ambice, stejně jako my. Na začátku, když se dělal animovaný GIF banner plný skákajícího ovoce, bylo to v pohodě. My jsme si taky na škole mysleli, že jsme cool, když jsme navrhovali letáky pro noční klub. Ale tohle musí po nějaké době skončit, je třeba mířit na vyšší cíl.

Je to vaše práce, abyste získali nejlepší značky a firmy, pro které budeme dělat zajímavé projekty, které posouvají naše hranice. Pokud nedokážete vyhrát takové projekty, pak je to něco, co je potřeba řešit. Rádi leštíme hovno nebo dvě – je to naše práce a někdy to může být i vítanou změnou od intenzivních projektů. Ale dělat týdny a měsíce na stejně staré, duševně ničící, nesmyslné věci pro značky a klienty, kteří nemají touhu dělat dobré věci, je toxické – a to nejen pro kreativce (a naše portfolia), ale pro celý tým.

2. Nejste inovativní, i když říkáte, že ano.
Ve stejný okamžik, kdy se dokončí jeden nebo dva průměrné projekty a svět se mezitím posunul o krok dál s novým softwarem, službou, zařízením, rozhraním API, designérským nástrojem a interakcí – je agentura pozadu.
Klienti často reagují a bojí se rizika. Chtějí něco, na čem někdo jiný tvrdě pracoval a fungovalo to. V okamžiku, kdy vám dávají brief, je to stará věc. Pokud nastane vzácný případ, že by chtěli něco nového, tak se to k vám vrátí s tolika výhradami, že už to není užitečné nebo zajímavé.

Je pochopitelné, že klienti mají tento přístup. Značkám nemusí být příjemné, když přicházejí na veřejnost s experimentem a prototypem. Ale to není důvod, proč agentury nemůžou inovace zkoumat bez nich. Prodáváte-li “inovace” jako jednu z možností vaší agentury (kdo to v dnešní době nenabízí?), pak byste měli dělat pokusy a technologické prototypy. Prostě a jednoduše.

Zdá se tu být jedna mylná představa, že dělat něco zajímavého s technologiemi zabírá příliš mnoho času a peněz, pokud to nezaplatí klient. To je naprostá blbost. Zkuste navštívit nějaký hackathon a uvidíte jednotlivce a malé týmy, kteří dokáží vyrobit věci během několika hodin, nikoliv týdnů či měsíců. Ve vaší agentuře tak mohou vznikat úžasné věci pro váš byznys, jen pokud pro to poskytnete vhodné prostředí.

3. Přijímáte lidi bez vášně (a nic s tím neděláte).
Vášeň a zapojení jsou nakažlivé. Ale stejně tak je nakažlivá negativní nálada a průměrnost. Není nic horšího, než sledovat béčkového herce, který snižuje kvalitu práce áčkového herce. A když áčkový herec odejde, kdo do vaší agentury přitáhne budoucí mladé talenty, které k němu budou vzhlížet?

V anglickém jazyce existuje označení “dead weight”, což je něco nebo někdo, kdo brání ostatním v jejich pokroku. Občas dojde k najmutí špatného člověka, protože jste pod tlakem, ale problém je, že nemáte odvahu k nápravě, dokud není příliš pozdě. Najmutí špatného člověka je jako rakovina, snižuje morálku, kvalitu práce a důvěru v podnikání.

4. Nepřestáváte brát zakázky, které nemohou být dodány, pokud nebudeme pracovat 12 hodin denně.
Práce od rána do večera je agenturní způsob života, že? Špatně. Je to špatným managementem. Řekněte svému account managerovi (nebo sobě), ať přestane prodávat věci, které nemohou být dokončeny, dokud se neudřeme k smrti. Viděl jsem, jak se to může projevit na zdraví lidí, vztazích a rodinném životě. A za jakou cenu? Že se zvýší povědomí o značce nového deodorantu? Že narazíme na nerealistický deadline, který se slíbil, zatímco se snažíme vyhrát pitch? Nebo že klient potřebuje dostat desítky návrhů předtím, než odjedu na dovolenou?

Mluvíme tu o reklamě, ne o nějakým vyšším poslání. Je to na agenturách, aby nastavili odpovědné, realistické termíny pro klienty, aby lidi mohli dělat svou nejlepší práci a cítili se při tom dobře. Když se strach stane hnací silou – strach z nedodržení deadlinů nebo zklamání klienta – kreativec začne chrlit obyčejnou práci a ztratí vášeň.

5. Nedáváte zaměstnancům žádný kredit
Místo toho, aby se v PR článku objevil zase obecný citát od CEO nebo kreativního ředitele, proč necitovat někoho, kdo ve skutečnosti pracoval na projektu a nadřel se, aby splnil termín? Junioři, kteří pracovali do noci během dvou týdnů, aby dokončili finální výstup. Account manažeři, kteří snášeli víkendové telefonáty od klienta s žádostí, aby logo bylo větší. Tito lidé jsou agenturní hrdinové. Děkovné e-maily jsou skvělé, ale těžko je můžeme používat jako reference, odkazovat na ně na blogu nebo ve svém CV. Udělejte správnou věc.

Další způsob, jak dát zaměstnancům možnost se zviditelnit, je založení blogu, na který mohou všichni přispívat. Blogy jako Made By Many, Teehan+Lax a ustwo, jsou skvělými příklady toho, jak by to mělo vypadat. K dispozici je široká škála přispěvatelů – od designérů, projektantů, projektových manažerů až po vývojáře. Každý příspěvek je snadno identifikovatelný a tak lze snadno zjistit více o autorovi a jeho roli v agentuře. Autoři sdílejí tvůrčí procesy, osobní zájmy, tipy a nápady. To vše s vášní pro svou práci. Agentura poskytuje platformu a těží z obsahu, přispěvatelé budují svojí pověst a dávají o sobě vědět – každý vyhrává.

6. Nekupujete nám slušné vybavení.
Není o čem diskutovat. Pořiďte designérům několik velkých obrazovek. Už jste někdy museli přepínat mezi projekty ve Photoshopu, stránkou s wireframy, e-mailem s poznámkami od klienta, Facebookem a Twitterem, to vše na jednom patnáctipalcovém TFT monitoru značky Dell, který v agentuře zanechal poslední finanční ředitel?

Sečteno a podtrženo, s lepším vybavením a softwarem produkujeme lepší práci. Pokud trvá 10 vteřin, než v Photoshopu přesunu logo z jedné strany na druhou, tak si můžete být sakra jistí, že když se přiblíží deadline, grafická dokonalost rozhodně nebude moje priorita. Stojí to spoustu peněz? Mnoho technologických společností nabízí finanční plány a určitě se najde mnoho cest (třeba eBay), jak za menší peníze získat dostatečně kvalitní vybavení.

Autorem původního článku je Murat Mutlu

Sdílet s ostatními:

18 thoughts on “Proč talentovaní lidé opouštějí vaši reklamní agenturu”

  1. Taky je nutno zmínit, že dost schopných lidí odchází z agentur a pracuje na volné noze, protože to je prostě výhodnější po všech stránkách.

  2. Proč netalentovaní lidé špatně překládají články talentovaných?

    Asi aby je zaměstnala nějaká inovativní agentura s velkými monitory. To je fakt tragédie, jestli si čeští blogeři vystačí s kopírováním cizího obsahu s nulovou přidanou hndnotou.

  3. Přesně tak, scénář, kdy schopní lidé z agentur prchají do vlastního podnikání, nebo na volnou nohu, jsem viděl mnohokrát. A je to dobře. Teda pro ty schopné lidi 🙂

    Nicméně z pohledu agentury je tak trošku smůla. Mám za to, že to ani jinak fungovat nemůže, protože agentury jednoduše nejsou schopny tyhle schopné lidi uživit / motivovat, aby zůstali.

    Imho je vždy jen otázka času, než schopný pochopí, že je schopný, a uteče pryč 🙂

  4. Jakub R: Copak Vám podráždilo žaludek? 🙂 Myslím, že to není o tom, že by Honza neuměl napsat něco svého a je jedno, že to není dokonale přeložené. O tomto tématu jsme se snad i spolu před x dobou bavili a klidně by to napsal svými slovy z gruntu. Ale článek z kterého vychází je zajímavý a autorova slova asi přímo vycházejí z pohledu navěc HM, tak nevidím důvod, proč nepřeložit. Sedí to jako prdel na hrnec.
    Honzo, doprá práce, je to téma, o ktérém se jiní bojí psát.

  5. Některé argumenty odpovídají realitě, ale s některými ze začátku článku moc nesouhlasím (Nemusím mít pravdu, jen můj pohled na věc. Rád si ho nechám vyvrátit.):

    Talentovaní lidé odcházejí za lepšími penězi – tak to je celkem samozřejmé (když si je agentury nemohou dovolit v malém českém rybníčku).

    Společnosti nabírají in-house lidi – není se čemu divit, když si agentury účtují vysoké hodinové sazby, pokud musí živit obchodníky, accounty a další zaměstnance (a ještě navíc možná chtěji dělat lepší podmínky pro zaměstnance).

    Konkurence mezi agenturami žene dolů cenu práce a následně i kvalitu odvedené práce. Freelancer či in-house člověk udělá stejnou práci bez nákladů na agenturní aparát.

    Nemyslím, že velká část zaměstnanců má velkou touhu věnovat čas přispívání na blogu, pokud je to něco navíc, co není jejich povinností

  6. Vaše stylistika a gramatika je tak zběsilá, že mě bolí ten článek číst. Doufám že utečete nejen z reklamy, ale i od jakékoliv jiné práce zahrnující používání českého jazyka.

  7. Kdybych chtel clanku delat reklamu, napsal bych sam clanek na tema Proc agentury nepotrebuji zamestnavat talenty, ale nejak ti nepovazuji z nutne.

    Fakt je, ze pro ceske agentury je vyhodnejsi si talenty najimat na konkretni zakazky, nez je zivit full time. Pokud to nechapou nebo se talenti snazi v agenture drzet zuby nehty, nejdou z kuzi na trh a jen se vezou, pak se musi spokojit s malym monitorem a premiemi jednou rocne.

  8. Jakub S: No to je ta tragédie, že není zapotřebí psát vlastní články. Že v českým žabákově se dokonce neumí ani číst dva měsíce starý zdroje v angličtině a tak se někdo, kdo to otrocky přeloží, okamžitě považuje za hrdinu, který se nebojí trefně popsat prvdu. To je kreativa? Ehm emh..

    Nehledě na to, že autor už nedokázal přeložit konec s pointou a zkončil to u větších monitorů. Abych nekritizoval, tak trochu konstruktivnosti:

    Nekritizoval bych, kdyby se od citovaného článku autor odpíchnul a napsal nějakou konkretizaci do českého prostředí (M. Jaroš a R. A. Grežo není konkretizace). Mohl by na základě toho napsat nějaký manifest, nebo návod jak vést ideální agenturu. Tohle je ale zkrátka tupohlavý přehklad nad kterým si všichni ujíždějí, jak je “kontroverzní a odvážný”. Ale on je ve skutečnosti jenom špatný.

    Popravdě mě poslední dobou už moc nepřekvapuje, jak je česká reklamní scéna trapná, slizká, okoukaná a bezduchá. Můžou si za to kreativci sami, že jenom špatně kopírují zahraniční vzory a poplácávají se za to po zádech.

  9. Udělal jsem před pár měsíci přesně to samé, dal se na volnou nohu a v podstatě souhlasím s pohledem autora článku i agentury. Z pohledu jednotlivce, dřív nebo později nedokážete v agentuře pracovat aby vás to bavilo. Berou se všechny zakázky, všechno je o zisku, klient samotný je v pozadí. Na druhou stranu, uživit celý ten agenturní aparát stojí obrovské náklady. Proto to někdy vypadá, že agentury řídí spíše stroje, než lidé s mozkem a srdcem. Ale pro jednotlivce, který má nápady a váží si vlastního času a dokáže se uživit, je volná noha rozhodně výhodnější.

  10. Zaměstnanec je nespokojený, protože dělá na shitových zakázkách a myslí si, že na volné noze na tom bude líp? Pokud nepřetáhne stávajícímu zaměstnavateli klienty, tak většinou nebude, nebo až za dlouho. Mnohem víc mi osobně konvenuje názor Jiřího Sekery. Jsem na volné noze a vedle starání se o klienta a kreativu, ještě musím řešit nájem, náklady, rozpočty, daně, najímání lidí (všechno dobře umí jen Pánbůh), abych přežil a ještě držel krok s dobou. Být zaměstnancem je určitě o hodně bezpečnější a pohodlnější, až na výjimky se taky dostanete k mnohem větším a lepším projektům, kde má klient peníze na to, aby se to mohlo udělat pořádně a nic se neošulilo, protože klient nemá na projekt 500 tisíc, ale jen 100…A uchýlení se ke startupům krmeným penězi dobrodruhů, v horším případě státu (doufám, že ten fond nakonec neprošel), mi přijde vůbec jako krátkozraké (čest výjimkám, některé startupy smysl mají, ale moc jich není).

  11. Chápu obě strany, obě jsem zažil. Teď rok jedu tu freelance stranu. A nejlíp se mi pracuje v ustáleném, ale volném týmu. Vzájemně si vodíme zakázky, jeden druhému obchodujeme, společně vymýšlíme. Ne vždy jsme za tu společnou práci oba placení. Ale to je krátkodový pohled. Dlouhodobě je to super a hlavně: dělám s lidmi, které jsem si vybral a kteří si vybrali mě. 🙂

  12. Nejdůležitější ze všeho je přepínat mezi facebookem a twitterem, teď mi to teprve došlo.

  13. Článek dobrej (spíš teda ten původní, ale co), všech 6 bodů mi ale víc než na talentovanýho mladýho kreativce sedí na ubrečenýho rozmazlence, kterej čeká, že přijde do agentury a všichni si z něj budou muset jít vyměnit kalhoty.

    1.
    Jestli zakázka je, nebo není na hovno, je dost subjektivní (co je pro jednoho kreativce splněnej sen, může jinýmu připadat jako projekt za trest). Navíc imho i když se někdo prohlašuje (nebo oficiálně je) agenturním kreativcem, musí chápat, že i zakázka na hovno = zakázka za peníze. Kdyby se agentura rozhodovala mezi zakázkou na hovno a fajnovou zakázkou, jasně, že vezme tu druhou. Ale jakmile se rozhoduje mezi zakázkkou hovnovou a žádnou, je to ještě jasnější. A že je něčí prací vymyslet z ničeho něco, neznamená, že by tohle neměl chápat.

    2.
    Jestli agentura není inovativní, je to z velký části vinou (ne)kreativce. Jestli je agentura jako taková otevřená inovacím a novejm myšlenkám (proč by to jinak říkala), ale v praxi se nic neděje, může to znamenat, že prostě nikdo nepřišel s nápadem, co by to “něco” mělo bejt. Když vedení agentury smete ze stolu pět kreativcovejch projektů, měl by další dvě hodiny strávit přípravou šestýho, ne blábolením o tom, že jeho agentura nechce inovovat.

    3.
    V podstatě to píšeš (promiň, ale tak nějak na těch internetech všem tykám) sám – “vášeň a zapojení jsou nakažlivé”. Pokud je v agentuře 10, 15 nebo 361 zapálených lidí, příchod jedný dvou leklejch ryb nezmění agenturu, ale je. K lepšímu.

    4.
    Tohle asi nejde popsat líp, než to udělal Jiří Sekera: http://sigy.cz/kreativci.html

    5.
    Je kredit potřeba? Jasně, je fajn vidět někde svý jméno (ne že bych to sám zažil), ale k čemu to doopravdy je? Když se budeš chtít ucházet o novou práci, stejně jim tam nepřineseš dva a půl roku starý vydání Marketing & Media, kde jsi dostal tři řádky na popsání celýho projektu. Místo toho jim o tom projektu prostě něco zasvěceně povyprávíš. Chápu to ale z pohledu člověka, kterej neni ve svý stávající agentuře spokojenej, je připravenej brát nabídky a úspěšnej projekt vidí jako cestu k jejich získání.

    6.
    Já teda nevim jo, ale nepovažoval bych se za “talentovanýho kreativce”, kdybych seděl na židli, stěžoval si na malej monitor a chybějící písmenko na klávesnici a nepřišel místo toho na “kreativní” způsob, jak získat obojí nový. A jestli ti to agentura fakt nechce koupit, proč si to nekoupíš sám (tim teď nemyslim nikoho konkrétního)? Jestli fakt věříš tomu, že s lepším HW/SW budeš dělat lepší práci, nejsou to vyhozený, ale investovaný peníze. A navíc si to můžeš odnést, až pudeš pryč.

    Asi tak.

    Ještě tři věci, kterejma to uzavřu, jo?

    1. Nemám nic proti (samozvanejm) kreativcům, to vůbec. Než jsem se odstěhoval do zahraničí, jako jeden agenturní jsem pracoval. Ne že by mě to snad vedlo k pocitu, že ze mě teď na každym kroku odpadává moudrost (v oboru mám v podstatě jenom tříletou zkušenost), všechno, co jsem napsal, je “imho”, a tak nějak i doufám, že mi to někdo vyvrátí a dozvim se něco novýho.

    3. Nejsem na ničí “straně”, na celou věc koukám s odstupem několika měsíců a státních hranic. Každopádně mi jako nezaujatýmu pozorovateli dělá radost, že se v ČR něco řeší, děje, probírá.

    2. Věřte tomu nebo ne, ale většinou si celkem zakládám na gramatice.

  14. Všem, kteří obhajují freelancery, by neškodilo chvilku dělat tu zodpovědnější (manage) pozici. A naopak těm agenturistům by prospělo zažít práci, kdy (teď mě nebudete mít rádi) na vás nedělají ostatní. Všechno důležitý už bylo řečeno, tak jen jedna poznámka – marketing a webdev je snad jediným oborem, kde se očekává používání a investice do vlastního vybavení. O to je to zajímavější, že všechny ostatní obory tak nějak fungují i bez toho.

  15. Kreativci, becko, acko, reklama…sracky, delas sracky pro masy a chces v tom bejt nejlepsi, bud rad ze muzes presouvat bannery zleva do leva, svet stejne nezmenis.

Comments are closed.