Dočetli jste někdy knihu? Mám na mysli, opravdu dočetli. Od předmluvy až po zadní stranu obálky? Následované narovnáním si zad a prozřením, během kterého opět přecházíte do skutečného světa? Zhluboka se nadechnete a sedíte. Knihu držíte ve svých rukou, zíráte na obálku nebo na zeď před vámi. Jste vděční, zamyšlení, zasnění. Máte pocit, jako by část z vás byla navždy změněna. Zažili jste něco hlubokého, něco intimního a možná i erotického. Právě jste měli intenzivní a poněkud přechodnou metamorfózu.

Stejně jako když jste se zamilovali do cizince, kterého už nikdy neuvidíte, prožíváte touhu a smutek kvůli tomu, jak to skončilo. Ale zároveň jste spokojeni. Plní zkušeností, spojení a bohatství, které přicházejí po zkonzumování další duše. Cítíte se nasyceni, i když jen na chvíli.

Tomuto typu čtení se říká „hluboké čtení.“ Zkušenost, která pravděpodobně brzy zanikne, protože lidé čtou čím dál méně. Čtenáři jsou vymírající druh, jejich počet klesá s každým novým GIFem na internetu a bulvárním článkem. Nejhorší na tom je, že se čtenáři ukázali jako hezčí a chytřejší jedinci než průměrný člověk a možná, že jsou i jediní na celém světě, které stojí za to, abychom se do nich zamilovali.

Podle studií z let 2006 a 2009, které publikovali psychologové Raymond Mar a Keith Oatley, je čtenář beletrie schopen více empatie a teorie mysli, což je schopnost vytvářet si názory o tom, co si ostatní lidé myslí, co si přejí, co zamýšlejí a čemu věří. Mohou se bavit o myšlenkách ostatních, aniž by je odmítli a k tomu si stále udrželi ty své. I když by se mělo jednat o vrozenou vlastnost všech lidí, vyžaduje to různé úrovně sociálních zkušeností, aby se tomu tak opravdu stalo a vy tak pochopili, proč váš poslední partner byl takový narcis.

Viděli jste někdy svého bývalého partnera s knihou? Mluvili jste někdy spolu o knihách? Pokud ne, možná byste měli popřemýšlet o změně vašeho ideálního typu. Není žádným překvapením, že čtenáři jsou lepšími lidmi. Získali zkušenosti skrze někoho jiného. Naučili se, jak se dočasně převtělit do cizí postavy a vidět tak svět jinýma očima. Mají přístup ke stovkám duší a shromažďují všechny jejich vědomosti. Viděli věci, které nikdy nepochopíte a zažili smrt lidí, které nikdy nepoznáte. Naučili se, jaké to je být ženou a mužem. Vědí, jaké to je vidět někoho trpět. Ve svém věku se tak stávají moudřejší a vyspělejší osobou, než by se na první pohled mohlo zdát.

Další studie z roku 2010 posiluje tuto myšlenku s výsledky, které prokazují to, že čím více příběhů děti přečetly, tím bystřejší byla jejich „teorie mysli“ nebo mentální modely záměrů ostatních lidí. Takže zatímco si všichni myslí, že jejich děti jsou nejlepší. Děti, které čtou, mají opravdovou výhodu. Protože ty jsou vskutku moudřejší, přizpůsobivější a chápající.

Vzhledem k tomu, že čtení je něco, co vás formuje a piluje váš charakter. Každé vítězství, lekce a klíčový moment protagonisty se stává vaším vlastím úspěchem. Každá touha, bolest a hořká pravda se týká i vás. Cestovali jste s autory a zažili bolest, smutek a úzkost, kterou spisovatel protrpěl během psaní. Zažili jste tisíce životů a od každého jste se něco naučili.

Pokud stále hledáte někoho, kdo by zaplnil vaši prázdnotu, podívejte se po druhu, který vymírá. Najdete je v kavárnách, parcích a městské hromadné dopravě. Spatříte je s baťohem, taškou přes rameno nebo kufrem. Budou zvídaví a oduševnělí, a vy je poznáte po prvních pár minutách, co s nimi budete mluvit. Budou vám psát dopisy a texty ve verších. Jsou upovídaní, ale ne v tom špatném slova smyslu. Nemají pouze odpovědi na otázky, ale mají k tomu hlubokou myšlenku nebo teorii. Okouzlí vás znalostí slov a zásobou nápadů.

Podle studie “What Reading Does For The Mind” od Anne E. Cunninghamové z University of California, čtení poskytuje takovou slovní zásobu, kterou by děti nikdy nezískaly pomocí školní docházky. Dále Anne dodává, že růst slovní zásoby v průběhu života dítěte dochází častěji nepřímo prostřednictvím čtení, než její přímou výukou.

Udělej pro sebe něco a poznejte někoho, kdo opravdu ví, jak používat svůj jazyk. Měli byste se zamilovat do někoho, kdo dokáže vidět do vaší duše. Měl by to být někdo, kdo se vám dostal pod kůži a dotkl se vašeho vnitřního já tak, jako nikdo předtím. Měl by to být někdo, kdo vás nejen zná, ale zcela naprosto vám rozumí.

Podle psychologa Davida Comer Kidda z New School for Social Research: “Velcí spisovatelé dělají to, že vás promění v samotné postavy. V literární fikci neúplnost postav změní vaši mysli, a vy tak snadněji chápete ostatní.”
Tím je znovu dokázáno to, proč se lidé vrací ke čtení. Jejich schopnost spojit se s postavami, které nikdy nepoznali, se projevuje i v reálném životě, kde snadněji rozumí lidem kolem sebe. Mají schopnost empatie. Nemusí vždy s vámi souhlasit, ale budou se snažit vidět věci z vašeho pohledu.

Být příliš chytrý je protivné, být moudrý je přitažlivé. Když se od někoho můžete něco naučit, tak je v tom něco neodolatelného. Potřeba po žertovné a duchaplné konverzaci je důležitější, než si dovedete představit. A zamilovat se do čtenáře nejen obohatí vaši konverzaci, ale posune ji o úroveň výš.

Podle Cunninghamové jsou čtenáři inteligentnější vzhledem k jejich větší slovní zásobě a lepší paměti, společně s jejich schopností soustředit se na detaily. Mají lepší kognitivní funkce, než je průměrný nečtenář a mohou komunikovat důkladněji a efektivněji.

Najít někoho, kdo čte, je jako seznamovat se s tisícovkou duší. Je to získávání zkušeností z veškerého toho čtení knih. A naše moudrost přichází s těmito zkušenostmi. Je to jako chodit s profesorem, romantikem a cestovatelem zároveň.

Pokud randíte s někým, kdo čte, pak i vy budete žít tisíce různých životů…

Fotografie pochází z We heart it

Sdílet s ostatními: