I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: January 2015 (page 2 of 5)

Nebojácnost

Kdysi se mě někdo zeptal na zdánlivě jednoduchou, ale ve skutečnosti velmi složitou otázku:

Co je potřeba k tomu, aby člověk byl kreativní?

Odpověděl jsem, že jsme všichni kreativní, a to je to, co dělá lidi tak zajímavými: Všichni přicházíme s nápady. Otázka odpovězena.

Nebo jsem si to myslel, dokud ten člověk nedodal:

Ale ty se tím živíš, tak co v tobě je oproti ostatním?

Byl jsem tím trochu zaskočen, nikdy předtím jsem o tom takhle neuvažoval. Řídím se svým instinktem a ten určuje i mé tvůrčí přesvědčení. Ale to k odpovědi moc nestačí.

Tak jsem se rozhodl ohlédnout se zpět a popřemýšlet o tom, co jsem udělal, a co nejvíc obdivuji na práci ostatních kreativců. Uvědomil jsem si, že je tu jedna věc, které si cením víc oproti všemu ostatnímu.

Co je potřeba k tomu, aby člověk byl kreativní?

Nebojácnost.

Musíte mít možnost usilovat a prezentovat myšlenku, která je skutečně svěží a tak odlišná, jak jen si dovedete představit. Musíte postavit svou tvůrčí pověst do první linie.

Nebojácnost je nezbytná v reklamním průmyslu, kde musíte vejít s novými nápady do kanceláře a přesvědčit bandu skeptiků. Každý den. Ve skutečnosti je to nezbytné v každé tvůrčí profesi. Jsem si jist, že když Danny Boyle v roce 2012 prezentoval svůj nápad na zahajovací ceremoniál olympijských her v Londýně, celý sbor hlasů o něm pochybovalo:

Britská historie? To jsme ještě nikdy neviděli… Jste si jistý, že to bude fungovat? Se sportem to nemá moc společného…

Ale Boyle věřil ve svou vizi a byl nebojácný v usilování toho, jak by podle něj slavnostní zahájení mohlo a mělo vypadat. Výsledek byl vynikající a svěží. Navždy změnil způsob, jakým se ostatní snažili inscenovat ceremonie, které vás překvapí a potěší zároveň.

Jaký má smysl tvořit něco, co se řídí vzorcem?

Žádný.

Co je potřeba ke tvorbě něčeho, co se jím neřídí?

Nebojácnost.

Sdílet s ostatními:

Originalita neexistuje

Originalita je postavená na zatajení zdrojů, odkud jste čerpali vaše nápady.

Dobře, pojďme si to říct na rovinu. Neexistuje tu nic jako originalita.

„Originální“ je jedním z nejvíce pohoršujících slov, které kreativní člověk může použít při popisu tvůrčí práce, „kopie“ je samozřejmě druhé v pořadí. Jsou to jedny z nejvíce nesmyslných slov ze slovníku kreativce. Podle definice totiž není ve skutečnosti nic originálního.
Říká se, že Bůh byl posledním tvůrcem všeho a my ostatní jen opisujeme. A pravdou je, že všechno, co jsme kdy vytvořili, je založené na něčem, co už tu bylo. Musí tomu tak být. Nic se totiž neděje ve vzduchoprázdnu a nejméně ze všeho právě kreativita a nápady.
Nápady se vypůjčují, rozvracejí, míchají, rozvíjejí a odráží z jiných nápadů.
Takže je drzost říkat, že vaše nápady jsou originální. Ve skutečnosti hodnota nápadu je v tom, jak čerpáme inspiraci ze světa kolem nás a interpretujeme ji způsobem, jak jsme to ještě nikdy předtím neviděli.
Být odlišný a odvážný je důležité. Ale originální?

Ne.

Krást bezostyšně něčí myšlenku je špatné, ale myslet si, že váš nápad je originální, je taky špatné. Váš nápad existuje pouze ve vztahu k jinému nápadu. Všichni stojíme na něčích ramenou s nadějí, že uvidíme dál.
Cynik by řekl, že originalita závisí na zatajení vašich zdrojů, ale jak se v budoucnu dozvíte, já cyniky nemám moc v lásce.
Takže spíš než originální používám mnohem lepší slovo:

SVĚŽÍ

Kreativita musí zpochybňovat, vysvětlovat a inspirovat náš pohled na svět. Abyste dosáhli té svěžesti, tak si sami sobě položte následující otázky:
Donutí mě tento kus kreativní práce zastavit se? Všiml bych si toho hned? Donutí mě se podívat na problém jinak? Probudí ve mně zájem o dané téma, přehodnotím kvůli tomu svůj názor?
Způsobí dílo a jeho proces tvorby mé vnímání světa jiným, pokrokovějším, inspirujícím nebo promyšlenějším způsobem? Donutí mě k akci?

Těmito otázkami se dostanete k jádru věci a čeká vás dlouhá cesta, než se dostanete do bodu, kdy na všechny odpovíte ano.

Sdílet s ostatními:

Nápady pomáhají měnit svět

Nápady máme každý den. Jsou to ty nejpronikavější produkty, které my jako lidé generujeme.
Velké, hloupé, zábavné – od nezdvořilých až po průkopnické. Myšlenky jsou hnací silou lidského pokroku. Od vynálezu kola až po spalovací motor. Ať už lepší nebo horší, nápady jsou vždy příspěvkem lidstva k rozvoji naší planety. Některé z nich jsou dobré a některé jsou bohužel špatné.
Nápady jsou samozřejmě základními stavebními kameny kreativity. Ať už tvoříte cokoliv – text, film, obraz, hudbu – vždy začínáte myšlenkou. Bez ní nemáte nic.
Nápad může být definován jako “myšlenka nebo projekt vytvořený duševním úsilím.” Zejména se mi líbí ten výraz “duševní úsilí.” To znamená, že jste udělali něco hmotného. A to je to, co mě zajímá: Zhmotněné myšlenky. Tím samozřejmě nemyslím myšlenku, zda byste si dnes večer měli dát pizzu místo sushi. Některé nápady okamžitě přicházejí s řešením na jednotlivé otázky, ale nezajistí nám titulky po celém světě. A my bezpochyby chceme dělat ty velké nápady.
Je důležité dodat, že mít vymýšlení nápadů je tou nejdemokratičtější činností, kterou provádíme. Nepotřebujete speciální povolení nebo osvědčení, abyste přišli s dobrým nápadem. Lze to provádět kdekoliv, kdykoliv, bez speciálního zařízení či předchozí praxe. Můžete to dělat vsedě, ve stoje, nebo vleže. Ve skutečnosti ten pravý nápad k vám přijde v okamžiku, když zrovna ani nemyslíte. Tak geniální jsme ve vytváření nápadů, bez ohledu na naši rasu, vyznání, barvu pleti, pohlaví či věk. Nápady tu jsou pro vás a čekají, až je vymyslíte.

A pokud je váš nápad dostatečně pronikavý, může změnit běh dějin.

To není špatné, co?

Oslavme tak naši svobodu a schopnost vykouzlit nápady z ničeho. A ujistěte se, že se o ně podělíte s celým světem.

Sdílet s ostatními:

Prázdná stránka

Prázdná stránka je jednou z největších výzev, které čelí každá tvůrčí osoba.
Spisovatelé často mluví o strachu, který překonávají, když poprvé vloží prázdnou stránku do psacího stroje a začnou přemýšlet, o čem vlastně budou psát. Ať už je to prázdná obrazovka, prázdné plátno, nebo prázdná stránka ve skicáku, efekt je stejný. Kreativita je vytvoření něčeho z ničeho, a to může být děsivé. Nicméně z tohoto prázdného plátna může vzniknout obraz, který upoutá divákovu představivost a přesune jej na jiné místo v jiném čase. Přesně tohle dělá se mnou obraz Bigger Splash od Davida Hockneyho.

bigger_splash-david_hockney

Ale jak začít? Jak překonat pocity nepřiměřenosti a obavy z neúspěchu? Woody Allen často říká, že miluje proces psaní; nemůže se dočkat, až začne. Co je tedy to tajemství?
Myslím, že je to přesvědčení, že tu neexistuje nic takového, jako je selhání. Odmítnutí možnosti selhání je první krok. Při vytváření něčeho z ničeho – obraz, román, filmový scénář – je tu vždycky strach ze selhání. To ohrožuje váš nápad. Musíte si být naprosto jistí svými schopnostmi dosáhnout něčeho velkého.
Je-li sebejistota jeden klíč k úspěchu, radost z práce je druhý. Pocit vzrušení pohání vaši kreativitu a posouvá vpřed ještě více než sebejistota. Myslete na to jako na hru – můžete dělat cokoliv, jít kamkoliv chcete.
A to prázdné plátno nemusí začínat s prázdnou – myslím obrazně, ne doslova. Začněte s malými skicami. Stejně tak celý román nemáte hned v hlavě, když začínáte psát. Obsah možná, hlavní postavu taky. Sepisujte si to a obraz se postupně bude objevovat, příběh se začne odvíjet.
Samotný proces kreslení, psaní, čehokoliv dalšího, vám pomůže vysvětlit váš nápad – vám samotným.
Začněte prvním tahem tužkou a náhle jste začali tvořit.

Od té chvíle už nekoukáte na prázdnou stránku…

Sdílet s ostatními:

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.