New York – Den devátý

Dnešní den se oproti včerejším obavám docela vyvedl. Není to mým zvykem, ale opět jsem lítal po nákupech. Po Broadwayi jsem došel až k největšímu hračkářství na světě Toys’R’Us, kde mají uvnitř budovy 20ti metrové ruské kolo.

Prošel jsem všechny oddělení pro kluky a hodně se toho od mého dětství změnilo. Na Time Square jsem si vystál u TKSK frontu na divadelní představení na Broadwayi a u pokladny jsem zjistil, že se zde platí jen cash. Jediné místo v New Yorku, kde jsem nemohl použít moji kreditku 🙁

Další zastávkou byl m&m’s shop, kde jsem si prošel tři patra plné sladkostí a hraček. Z Broadwaye jsem přešel na Avenue of Americas, kde mě ve výloze padlo do oka jméno Tichý. Český fotograf má výstavu v International Center of Photography. Ironicky se jdu podívat na výstavu českého umělce do New Yorku.
Chtěl jsem využít poslední lístek ze City passu a vydal jsem se znovu do MoMA (můj druhý domov). Naštěstí jsem s tímto lístkem nemusel kupovat extra lístek na Tima Burtona. Bohužel vstup na tuto exhibici mám až mezi 15:30 a 16 hodin. Zbývají mi 3 hodiny.
Čas tedy zabíjím prohlídkou dalších exponátů v dalších patrech. Více času trávím na u předmětů, které mě minule zaujaly. Pozornost si udržely i tentokrát. V MoMA je rovněž restaurace, takže si dávám dnešní specialitu, která se jmenuje Manicotti. Na první pohled to vypadá ja buřtguláš za 14 dolarů. Naštěstí byly uvnitř těstoviny, takže mě to nasytilo. Na Burtona bylo šíleně narváno a tentokrát se mi nepodařilo nic vyfotit. Po prohlídce jsem rovnou zašel do zahrady, která byla minule zavřená.

V rychlosti jsem si naplánoval cestu na hotel – Rockefeller center, Grand Central Terminal, Chysler building a poslední dnešní fotka za denního světla patří budově Daily News Building.

Zbývá mi poslední noc v New Yorku. Beru tedy stativ a vracím se zpět přes Broadway na Time Square.

Další krásný pohled na kluziště před Rockefeller centrem.

Výhled na Empire State building s Měsícem.

A poslední lokací je Madison Park u kterého zalili do betonu novou sochu a byla obalena žlutou páskou, aby kolemjdoucí do ní nevrazili. Udělal jsem jedinečnou kolekci fotek, kterou zítra už nebude moc nikdo udělat, protože socha v betonu zaschne a zátarasy zmizí.

Nejvíc mě pobavilo, že si kolemjdoucí mysleli, že jde o moje dílo. Stáli jsme tam jen já, socha a můj foťák na stativu. Ptali se mě na informace a zda bych jim nedal svoji vizitku. Zítra se vracím domů. 🙁