S rozhraním API se můžete setkat kdekoliv. Jde o rozhraní pro programování aplikací. Obvykle to funguje tak, že softwarová firma se pustí do vývoje software, a jakmile má hotovo, poskytne malou část jeho funkcí ostatním programátorům prostřednictvím API. Autorský tým Twitteru uplatnil přesně opačný přístup. Nejprve naprogramoval API a zveřejnili všechna klíčová data, a teprve pak postavil portál www.twitter.com na platformě své API. Autoři Twitteru tak nenesou břímě nových nápadů sámi. Na otevřené platformě může s dobrým nápadem přijít kdokoli (ostatně to uživatelé Twitteru přišli s funkcí retweet).
A samozřejmě Google je jedna z největších soukromých společností, která využívá standardu API k vývoji inovací. Ale co když se s otevřenými daty začne pracovat i ve veřejném sektoru? Vedoucí technologického odboru Washingtonu D.C., Vivek Kundra, vyhlásil v roce 2008 projekt s názvem Aplikace pro demokracii (původní pracovní název byl Hackni si district). Projekt nabádal softwarové vývojáře k tvorbě aplikací s využitím veřejných údajů poskytovaných místní samosprávou. Představivosti se přitom meze nekladou, software může mít podobu webových stránek, facebookových aplikací nebo mobilních aplikací, důležité je, aby se zaměřily na větší využitelnost veřejných dat pro místní občany, návštěvniky, firmy i ostatní úřady. Vítězové získají odměnu 10 000 dolarů.
I když město dalo programátorům šibeniční termín měsíc, tak se i za tak krátký čas přihlásilo 47 různých aplikací. Vítězi se nakonec staly dvě z nich. Jedna prezentuje vycházkové trasy po pamětihodnostech D.C. a druhá zprostředkovává vyčerpávající demografické údaje o místních občanech, kteří zvažují přestěhování do jiné části města. Mezi dalšími zaslanými aplikacemi byl kupříkladu nástroj ke sledování veřejných výdajů na určité projekty, průvodce pro cyklisty nebo mapa obsazenosti parkovacích ploch aktualizovaná v reálném čase z dat stahovaných přímo z pouličních parkovacích automatů. Mezi aplikacemi byla i vtipná aplikace s názvem Vrávorej bezpečně, která umí podnapilým uživatelům poradit nejbezpečnější pěší trasu domů z kteréhokoli baru ve městě.
Tento projekt zaznamenal takový úspěch, že jej k dnešnímu dni napodobily již desítky dalších velkých měst po celém světě. Prezident Obama pak Kundru jmenoval šéfem Úřadu pro elektronizaci státní správy. Kundra v nové funkci přispěl k vývoji ambiciózního projektu Data.gov a nadace Sunlight pod jeho záštitou uspořádala soutěž Aplikace pro Ameriku. Všechny tyto iniciativy mají jedno společné – ochotu vzít si příklad z inovačních platforem typu Twitteru, Googlu nebo Facebooku.
I u nás svítá na lepší časy. Bude to ale ještě dlouho trvat. Přestože se česká vláda zavázala přistoupit k mezinárodní inciativě Open Government Partnership, tak veřejná správa zatím nemá žádnou motivaci k poskytování skutečně otevřených dat (je tu několik API, která však mají velmi omezená pravidla jako je možnost na API poslílat maximálně tisíc dotazů, nebo mít minimálně desetiminutový interval mezi jednotlivými dotazy na webovou službu). Ale na druhou stranu tu máme naštěstí veřejnost, která se ráda na tom podílí a díky vlastní aktivitě se podařilo zástupcům neziskového sektoru a akademické sféry sdruženým okolo iniciativy NášStát.cz výrazně participovat na tvorbě akčního plánu a v konečném důsledku do něj prosadit významnou část společných návrhů. A fond Otakara Motejla přinesl soutěž o společensky nejpřínosnější aplikace využívající otevřená data (bylo přihlášeno krásných 25 užitečných aplikací).
Je vidět, že tu máme lidi, kteří dokážou přijít s nápadem a poskytnout svůj čas na jeho realizaci. Naše státní byrokracie (a nejen naše) se dlouhodobé teší plné zasloužené pověsti systému, který dusí a potlačuje inovace. Vykazuje však čtyři základní prvky, díky nímž by i ona mohla využít inovačního potenciálu vývojových platforem. Za prvé je nesmírným depozitářem informací a služeb, které by mohly občanům přinést nemalý užitek, kdyby je někdo dokázal lépe zorganizovat. Za druhé do kompetence státní správy tradičně spadají informace, o něž se občané obvykle velmi zajímají, ať už jde o mapy územních plánů, zdravotnické služby nebo statistiky zločinnosti (zde je mimochodem krásně zpracovaná mapa kriminality). Za třetí v mnoha zemích existuje dlouhá tradice angažovaných občanů, jež neváhají vynaložit čas a intelektuální energii na řešení problémů, které podle nich spadají do sféry veřejného zájmu. A konečně je tu skutečnost, že státy na rozdíl od soukromých subjektů nepodléhají konkurenčnímu tlaku na utajování svých informací.
Jednou z cest, jak naplnit příslib veřejné správy digitálního věku, by však mohla být představa „státu jako platformy”, jak zní termín internetového vizionáře Tima O’Reillyho. Dobře fungující stát by tak měl, přinejmenším zčásti, přicházet s inovativnlmi řešeními problémů svých občanů nebo problémů, které sužují samotné státní orgány. Tady by mohl model platformy naplno uplatnit svůj potenciál. Tak snad ani v této oblasti oproti ostatním zemím nebudeme zaostávat. Pokrok přece nejde zastavit…

Zdroje:
Tyinternety – Příležitost, nebo past? Jak je na tom český stát s otevřenými daty
Datablog – Akční plán pro Open Government Partnership schválen. Co všechno Česku přinese?
NášStát
Steven Johnson – Odkud se berou dobré nápady

Sdílet s ostatními: