I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: September 2007

Výroba Pekingského olympijského loga

Letní olympijské hry 2008 se budou konat v čínském Pekingu. O tom se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovali o pořádání Her také Toronto, Paříž, Istanbul a Osaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez Osaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v ne tak vzdálené Číně. Byla tak zapomenuta porážka z roku 1993, kdy Peking podlehl v hlasování australskému Sydney.

beijing2008.jpg

Tradicí je také vytvoření jedinečného loga, které bude provázet hry po celou dobu konání. Čína s výrobou loga nejspíš neměla problém, jak to dokládají následující obrázky.

beijing2008logo1.jpg

beijing2008logo2.jpg

beijing2008logo3.jpg

beijing2008logo4.jpg

Zdroj: Eatnineghost.com
Oficiální stránky her v Pekingu: beijing2008.cn
Část textu převzata z: Wikipedie

Thomas Ott

Jsem fanoušek kreslených příběhů. Komiksy mě provázejí celým životem – v dětství jsem čítával Čtyřlístek, kačera Donalda nebo komikosvý magazín Kometa. Sbíral jsem z novin stripy Garfielda, Dilberta atd. V pubertě jsem objevil Crew a později, kdy jsem si vydělal i vlastní peníze jsem přešel ke komiksovým knihám jako Maus, Vrána, samozřejmostí byly komiksy Franka Millera a další. Z jedním komiksových klenotů v mé knihovničce jsou knížky Thomase Otta. Nejen kvůli tomu, že stály hodně peněz. Ale také proto, že s autorem mám něco společného: Noční můry.

thomasott.jpg

Thomas Ott je kreslíř komiksů, ilustrátor, filmař, hudebník a zpěvák rockové kapely. Narodil se v roce 1966 ve Švýcarském Curychu. V letech 1983 až 1987 studoval grafický design na výtvarné škole Schule für Gestaltung Zürich. První komiksové album vydal ve svých 23 letech (1989). V té době byl už jeho autorský vývoj završen: jako kreslíř se neměl kam dál vyvíjet a jako vypravěč zastával jednoznačnou, jasnou a neměnnou filozofii – cynický pesimismus. V roce 1998 nastoupil na Curyšskou akademii Hochschule für Gestaltung und Kunst, kde studoval film. Od roku 2001 žije a pracuje v Paříži a v Curychu.
Ottovy příběhy jsou žánrově čisté ukázky komiksového horroru, které vždycky končí špatně a vždycky jsou plné podivného napětí a hrůzy, ale člověk má pocit, že rostou z nějakých fantastických, neznámých kořenů. Příběhy se dají rozdělit na ty, v nichž se vyskytuje fantastický, nadpřirozený prvek, a na ty druhé, které jsou jen tak “ze života”. Tedy v zásadě na klasické horrory a “krimi”. Nepopsatelná atmosféra tíživého strachu se ale prolíná všemi z nich a ne vždy jde o nějakou skrytou mravní poučku. Často je to prostě stará známá existenciální úzkost, prezentovaná jako čistý horrorový děs.

deadend1.jpg

Ottovy příběhy jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře, nepotřebuje Thomas Ott až na výjimky slova. Slova se vyskytují pouze v názvech jeho příběhů, a jak jste si už všimli, používá v nich s gustem angličtinu, jednak pro její mezinárodní srozumitelnost, a možná také kvůli konotacím s “angloamerickým” pojetím drsných kriminálních příběhů.
Ottovy postavy nemají jména a v postatě ani žádnou zvláštní osobnost, kromě toho, že jsou to ztracenci nebo zločinci. On sám je vnímá někdy dokonce jako loutky, se kterými hraje svou hru, a tvrdí, že jejich beztvarost a průměrnost umožňuje čtenáři lépe se do nich vcítit a tak jejich příběhy spoluprožívat.

deadend2.jpg

Thomas Ott se také odlišuje od ostatních komiksových autorů tím, že používá zvláštní techniku kreslení. V podstatě nejde o kresby, ale o grafiky, protože Ott používá speciální dvouvrstvý papír nazývaný scratchboard (spodní vrstva bílá, horní černá), do kterého kresbu rydlem nebo nožem vyškrabává. Na počátku má tedy před sebou kreslíř souvislou černou plochu, ze které se postupně “vylupují” plochy světla. Ott sám to ironicky přirovnává k zážitku až religióznímu. Tuto techniku začal používat ve chvíli, kdy si uvědomil, že pokrývá bílý papír stále většími plochami černi, a že by tedy bylo logičtější, kdyby postup obrátil. Uvedenou techniku před ním soustavně používal zejména francouzský kreslíř Marc Caro.

deadend.jpg

Na internetu si můžete prohlédnout dva příběhy: Breakdown a Clean up!. Každopádně doporučuji v nějakém knihkupectví prohlédnout celou jeho tvorbu (EXIT, Cinema Panoptikum a T.O.T.T).

K článku byl použit poupravený text z motkomiks a obrázky jsou z komiksového sešitu Dead End.

Nova Spot 2.0

Mnoho lidí píše o novém vizuálním stylu České televize, ale nikde jsem se nemohl dozvědět o další televizní změně. Televize nova mě překvapila v pondělí s novým logem. Když jsem šel k televizi a viděl vlevo jakési šedé logo, tak jsem si řekl, že jsem na nějakém televizním kanále České televize. Přepnu to na novu a vidím zase šedé logo. Zaostřím a ono je to šedé novácké óčko. Sleduji tedy televizi dál a koukám na nové grafické prvky, při kterých jsem se musel smát. Už i novu ovlivnil web 2.0 a své místo by si zasloužila v galerii redesignovaných firemních log.

nova-spot-20.jpg

Tým pěti grafiků TV Nova vypracoval novou a jednoduchou grafickou tvář televize, zároveň na zakázku byl vyroben nový font, který nazvali Novatica. Největší změnou je nový identifikátor, kterému říkají Nova Spot. Je to červený bod, kolem kterého se všechno otáčí a který je všude. Hudbu ke znělkám složil Tadeáš Verčák, jehož práci znají diváci z roztančených jarních upoutávek nebo třeba z letních znělek Novamba.
Nejvíce se mi, ale zalíbila kampaň, kde se hraje s ukázkami z filmů a vznikají hezké parodie. Do různých scén z filmů a seriálů jsou střiženy české prvky dotočené režisérem Jiřím Vejdělkem. S tímto konceptem má nova v plánu pracovat do budoucna a už mají domluvenou spolupráci s dalšími dvěma režiséry. Nova je nechce prozradit, ale jedním z nich bude určitě Honza Hřebejk a druhým bude Filip Renč nebo Karel Janák (určitě si vzpomínáte na vyníkající spoty s Titanikem na Vltavě, Indianem Jonesem v metru a s Dnem nezávislosti u Národního Muzea).
Je vidět, že jablko nepadá daleko od stromu. Grafika webu 2.0 ovlivňuje i televizi, která se snaží jít s dobou. Nemám jí to za zlé. Je těžké vymýšlet každý rok něco nového a moderního. Teď zbývá jen televize Prima, protože ta má mizerný logo. Původní modré bylo hezčí. Ale je pravda, že se pletlo s modrým logem televize nova. Teď má volnou ruku, jen ať to taky nezešidivý.

UPDATE:
Najděte pět rozdílů

last-fm_audioscrobbler_logo.jpg

Čtyři krát čtyři vzpomínek

Evča mi poslala řetězovku, která má dva úkoly. Jedním z nich je napsat čtyři vzpomínky. Dobré i špatné z dob dávných i nedávných. Druhým úkolem je vybrat čtyři blogery, kterým budu moci štafetu předat (pro mě těžší úkol, protože nevím koho. Moc lidí, řetězovky nemá rádo). Takže začneme vzpomínat…

remembrance_by_luminire.jpg

Vzpomínka první: Poslední dobou vzpomínám často na holky z Jižního města, kde jsem bydlel do svých šesti let, než jsme se přestěhovali do Krče, kde bydlíme do teď. Terezka, Veronika a myslím, že třetí je Nela nebo tak nějak. S těmahle holkama jsem byl často a prožil s nimi krásně dětství. Jediná vzpomínka na to, že bych si hrál s kluky je ta, že jsem s jedním klukem vždycky chodili pod jedny vchodové schody, kde jsme si vždycky udělali malý táboráček a povídali si. Jinak si pamatuji pouze holky. To je možná základ toho, že holkám rozumím a hledají ve mě svého nejlepšího přítele na kterého se můžou obrátit. Od té doby jsem o nich neslyšel. Rodina Veroniky občas přijela na návštěvu, když byl Mikuláš. O Terezce jsem slyšel, že žije s nějakým 30ti letým klukem a Nela má strašně bujný život. Vyzkoušela snad všechno – dobré i zlé.

Vzpomínka druhá: Na tohle nerad vzpomínám. Bylo mi osm nebo devět a vždy, když jsem usnul, měl jsem noční můru. Noční můru o tom, že jsem ve svém pokoji, který nemá dveře ani okna a ze stropu se začíná něco sypat. Já se v tom topím a bojuji o život. Každou noc se ten sen opakoval a pokaždé jsem se topil v něčem jiném – voda, písek, lízátka, peníze, oblečení atd atd. Řval jsem ze spaní a topil jsem se do té doby než mě probudila maminka. Dlouho jsem se bál vždy usnout, ale v maminčině náručí jsem nakonec usnul a zbytek noci přežil. Od té doby mám bathofobii (strah z hloubky) a bazén jsem dlouho nenavštívil. Jediné místo, kam se chodím koupat je hasičská nádrž (v létě je z ní skvělé koupaliště) v Přívěticích.

Vzpomínka třetí: Petra. Holka u které jsem poprvé poznal, co znamená, když se člověk zamiluje. Poprvé jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo mi patnáct, chodil jsem do posledního ročníku základní školy. Ona byla o ročník níž a měli jsme společné hodiny němčiny. Psal jsem ji anonymní zamilované dopisy a podepisoval jsem se jako Sebastian (hlavní postava z filmu Velmi nebezpečné známosti). Petra totiž vypadala jako Annette (Reese Witherspoon) z téhož filmu. Na konci školního roku jsem ji svou identitu prozradil a na zbytek už nerad vzpomínám.

Vzpomínka čtvrtá: Moje první návštěva v Karlových Varech. Účastnil jsem se soutěže a byl jsem pozván na finale, ale nevyhrál jsem. To bylo v mých osmnácti letech. Mohl jsem vzít i někoho sebou. Šel můj spolužák ze střední, kterému říkáme Kajda. Byli jsme ubytováni v luxusním čtyřhvězdičkovém hotelu Sirius. Podkrovní pokoj pro dva, který byl dokonale vybaven a měli tam postele s nebesy. Nezapomenutelný dvoudenní zážitek na celý život.

Řetězovku s omlovou za nepříjemnosti posílám Catchovi, tittle-tattle, JackuBovi a Michalovi. 😉

Picture has from artist Luminire.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.