Už je to nějakou dobu, co jsem “bojoval” proti globálnímu problému, kterým je HIV a AIDS. Vím, že to je jen prostřednictvím reklamy, ale i tak si myslím, že dělám dobrou věc. Rád dělám dobré věci, vždy mi šlo spíš o štěstí ostatních než o moje vlastní. Rád vidím na ostatních úsměvy a když můžu, pomůžu a nenechám člověka v nouzi. Dokonce mi někteří říkají, že jsem až moc hodnej a jednou na to doplatím…
Někteří lidé jsou na tom mnohem hůře než já. A proto existují organizace, které se těmto lidem snaží pomoci. Problémy jsou prostě všude. Díky sociálním sítím jsem byl osloven, zda bych se nezapojil do soutěže pro podporu jedné z těchto organizací. Konkrétně projekt Pause to Support a Cause a společnost CMO Council. Reklama, která by upozornila na stránky www.surveyforgood.org, kde už jsou bližší informace.
Neváhal jsem a udělal další reklamu, kterou můžete vidět zde.
Vymyslel jsem si téma: Lidé nejsou hračky. S hračkami si můžete hrát do jejich zničení nebo do té doby než vás omrzí a vy je vyhodíte. Nikdo si poté na ně nevzpomene a jejich místo naradí jiná hračka. To u lidí nejde. Jsou to živé bytosti, na kterých vám záleží. Mají rodinu, mají přátele, mají city. Mnoho lidí však o své blízké přijde ať už je ten důvod jakýkoliv. Ale proti některým “ztrátám” lze bojovat. A to je tématem mé reklamy.
Jak se vám tedy můj nápad líbí? Vím, že reklama tentorkát není pořádně propracovaná a je složena jen z několika záběrů. Avšak ty záběry mají v sobě něco víc. Prostě nenechme se sebou zacházet jako s hračkami…
Nejedná se o povídku, ale pouze o úvahu, kterou jsem napsal během cesty z práce domů.
Nesnáším slova… Co, cože a prosím. Tyhle slova nejčastěji vyjdou z mých úst. Používám je, protože věčně nerozumím někomu, když mi něco říká.
Tyhle slova připomínají můj handicap (via). Už mě to neustálé nerozumění štve. A nejen mě. I ostatní, kteří se snaží omezit dialogy se mnou na minimum. V zaměstnání jsem se kvůli tomu naučil práci dalších dvou lidí, abych nemusel komunikovat v případě nedorozumění a svoji práci díky tomu zvládám na výbornou. Nikdo mi prostě do toho nekecá.
S tím přichází další problém. Pokud se člověk uchází o zaměstnání, ve většině inzerátů najde, že vyžadují týmovou spolupráci a samostatnost. Tohle je dle mého názoru absolutně v rozporu. Nejde to prostě dát dohromady.
Možná právě kvůli slovům: “co, cože a prosím” jsem měl problémy při pracovních pohovorech. Mám skvělou praxi i nadnárodních korporacích jako je Google nebo několik televizních společností a přesto mi trvalo 3/4 roku, než jsem našel práci, kterou jsem z počátku vůbec neovládal. Byl jsem prostě přijat z nouze, že někoho prostě nutně potřebovali.
Naštěstí mám stále své hobby, které můžu dělat samostatně. Baví mě a nikoho k tomu nepotřebuji. Avšak poslední dobou mi nějaká “společnost” chybí. Rád bych o víkendech zašel na tenis. Rád bych šel s někým na koncert. Rád bych během polední pauzy v práci s někým poobědval.
Jenže mám v sobě zároveň vybudovaný odpor, který mě automaticky odrazuje, protože bych opět musel použít slova, která nesnáším… Co, cože a prosím?
Na tenhle speciální rok 2010 mám několik plánů, které bych chtěl rozhodně splnil. Abych měl na co vzpomínat a ne jen zase zbytečně proplout rokem, během kterého se nic neudálo. Naštěstí na rok 2009 budu vzpomínat v dobrém i zlém.
Navštívil jsem spoustu filmových festivalů. Opět jsem měl možnost být přímo uprostřed dění na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Byl jsem v zahraničí a navštívil jsem Osvětim. Po 3/4 roku hledání práce jsem našel zajímavou a fajn práci v televizi. V žádné reklamní soutěži jsem nevyhrál, ale zato jsem vyhrál literární soutěž. Což se divím, protože jsem nebyl přijat na FAMU.
A jaké mám plány na rok 2010?
1. Navštívit New York a splnit si tak dlouholetý sen.
2. Opět vidět minimálně 10 filmů na jednotlivých festivalech jako jsou FebioFest, KVIFF apod.
3. U festivalech ještě zůstanu. Musím se opět dostat na KVIFF a užít si ho ještě víc než předtím.
4. Dopsat scénář “Ve jménu otce” a konečně ho přihlásit do soutěže Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Teda pokud se bude konat, protože pro rok 2009 zatím vyhlášena nebyla (by mě pěkně naštvalo, že bych tuhle příležitost prošvihl).
5. Pokud se Cena Sazky nebude konat, tak přihlásit scénář na FAMU a zkusit se opět dostat na magisterské studium.
6. V práci se naučit dalších pár věcí a zkusit si režii televizního vysílání naostro.
7. Navštívit konečně koncert Parov Stelara a vidět jeho dokonalý nujazz naživo.
8. V roce 2010 musím vyhrát minimálně jednu reklamní soutěž, aby si mě už konečně někdo všiml. :)
Těchto osm velkých plánů chci splnit v roce 2010. Doufám, že se mi je podaří naplnit alespoň z větší části. Vám všem přeji šťastný nový rok a ať se vám splní veškerá vaše přání. Vím, že hodně lidí nenávidí rok 2009 a touží po tom, aby už byl nový rok. Jenže záleží na vás, jaký bude ten rok. Ono se to samo neudělá. Musíte pro to něco udělat. Nic vám přeci v tom nebrání…
Tímto se s vámi pro tento rok loučím. Mějte se a uvidíme se v roce 2010 ;)
Kryšpín Ziv a zdrav v NY. Ale ten dest na uvitanou si mohli nechat. Poznatek cislo jedna: Necestujte sami, nebo se stanete prvnim podezrelym. [kryspin].
Kryšpín Když vychází nový iPad 4. dubna, tak to bude taky minimální termín, kdy by mohl vyjít i nový Macbook Pro, že? To se v NY nedočkám :( [kryspin].
Kryšpín si konecne sahnul na miminko v brisku. Vzdycky cekal na ten okamzik a premyslel kdo to bude. Uz to ma za sebou a je to nadherny pocit! [kryspin].
